Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Evy:
Dobrý den, pane Hausmanne, taky bych ráda přihodila jeden příběh do vaší poradny.
Myslím, že se to týká v dnešní době spousty žen, nejen mě. Je mi 28 let a jsem samoživitelka, mám čtyřletého syna, kterého nadevše miluju, ale chybí mi partner. Každý mi říká, ze mám být ráda, že mám malého, a mám milovat jeho, jenže přece mateřská a partnerská láska se nedají srovnávat, to je něco naprosto jiného. Jsem sama už dva roky, nejsem sice žádná modelka z přehlídkových mol, ale nemyslím si ani, že bych byla úplně ošklivá, a přesto si nemůžu najít nikoho k sobě.
Když jsem se s někým seznámila buď osobně, nebo na seznamce, vždycky bylo vše dobré, dokud nezjistil, ze jsem máma. Pak už ve mně viděl buď jen snadnou kořist do postele (což se nikdy nestalo, mám svou hrdost), nebo mě zahodil, protože je pro něj dítě radioaktivní odpad. A můj dotaz zní: Opravdu je tak strašně těžké pro muže přijmout cizí dítě? Děkuji vám za povzbudivá slova. Vaše čtenářka Eva
CHLAP VIDÍ VĚCI Z JINÉ PESPEKTIVY NEŽ ŽENY
Vážená paní Evo,
sice mně předem děkujete za povzbudivá slova, ale pokud se máme objektivně něčeho dobrat, nemůžu se nechat tímto závdavkem zkorumpovat.
Nepíšete nic o biologickém otci dítěte. Kdyby odešel předčasnou smrtí, jistě byste to zmínila. Prázdné místo po vašem boku tedy zeje buď proto, že jste se spustila s někým nezodpovědným, aniž byste předem testovala (drahotami, jaké děláte teď) jeho solidní úmysly, nebo jste z rodiny vyštěkala nešťastníka, který vám lezl na nervy. Ať blazeovaný floutek, nebo chudák pod vaši úroveň, je zde opět klasická špatná volba partnera, navíc v nevratné situaci mateřství.
Je to, jako byste si koupila auto s nablýskanou karoserií a vylágrovaným motorem a ptala se, co teď máte dělat. Nic, leda si za zbylých pár šupů pořídit nějakou hodně ošuntělou ojetinu, tentokrát už po důkladné prohlídce. Oba případy spojuje to, že hlavní investiční portfolio jste už spláchla do záchodu. Povzbudivá může být okolnost, že už víte, že kvalita muže nespočívá v ladnosti diskotékových kreací a že tedy i to, co se jeví jako ošuntělá ojetina, může mít v sobě hlubší hodnotu, pro kterou se vyplatí sestoupit ze svých výšin. Je spousta mužů, zejména starších než vy, pro které jste krásná mladá žena, kvůli jejíž přízni si rádi naleznou cestu i k jejímu dítěti. Jejich přívažek stáří se vykompenzuje vaším přívažkem – dítětem.
Je mi jasné, že ideální případ pro vás by byl kluk ve vašem věku, se kterým byste měli další dítě a celá rodina by takhle přirozeně srostla. Vidíte ale sama, že štěstí z pohádek na běžného člověka nesedá. Další pohádková alternativa – svobodný otec s dítětem – je statisticky ještě nepravděpodobnější. Kdyby se mužům u rozvodových soudů svěřovaly děti do opatrovnictví ve větší míře, než je tomu dnes, bylo by svobodných otců na seznamovacím trhu více. Paradoxně se zde moderní stranění ženám obrací proti nim…
Moje rada tedy zní: a) Lovte ve starších ročnících, než jste lovila dosud. b) Nezahlťte potenciálního partnera líčením svých počinů se synem, jako kdyby nic jiného pod sluncem pro vás nemělo cenu. Vy ženy k tomu máte tendenci – jak na mě na třídním srazu nějaká spolužačka vytasí fotky „smradů“, zdrhám.
K vaší otázce na konci příspěvku. Mužům se evolučně nevyplácí investovat do cizích potomků, potažmo cizích genů. Mužská žárlivost je obrana proti kukaččímu mláděti. Tato neochota u mužů klesá s věkem, neboť starší ročníky už mají své geny úspěšně zasety. Pro vás o důvod víc koukat po starších.
