Článek
Na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala čtenářka Lenka (32): „Dobrý den, mám spíš teoretickou otázku. Odmala jsem poslouchala od mámy i babičky, jak se s chlapy musí opatrně, že muž je hlava, zatímco žena krk, když něco chceš, tak mu nejdřív uvař, a hlavně chválit, chválit, chválit… Přišlo mi to už tehdy hrozně banální, že přece chytrý muž tohle prohlédne. Ale zjišťuju, že v praxi to vážně funguje. Tak se ptám, to vám mužům nepřijde, že jste manipulováni? Vážně je recept tak jednoduchý, tedy chválit, krmit a obdivovat?“
Vážená Lenko,
vaši otázku již dávno vyřešili jiní (a neskonale moudřejší) vztahoví teoretici. Tím největším z nich (M. Plzákem) byla odpověď zformulována do prosté poučky: Mužům obdiv, ženám uznání. Plyne z ní, že jste zde jednostranně zmanipulovala výrok určený oběma stranám – a pak máte pravdu, bylo by to banální a chytrý muž by prázdnotu takového neutuchajícího pochlebování prohlédl (a z oprávněného strachu z nějaké chystané boudy) vzal do zaječích. Navíc: opatrně (jak říkáte) se musí s každým člověkem – bez rozdílu pohlaví.
Z vašeho dotazu prosvítá otrávenost z toho, že to takhle (podle babičky a maminky, rovněž evidentně otrávených) na světě chodí a jak k tomu přijdete chudák vy, která je tady přece od toho, aby byla chválena a ne, aby musela chválit. Bližším rozborem situace totiž zjistíme, že pohlaví, které nejvíce vyčítá, hubuje, je věčně náladové a nespokojené, dělá se sexem drahoty a iniciuje nejvíce případů domácího násilí (sic!), je pohlaví ženské. Věčná ženská nespokojenost – pravý to opak toho vašeho „chválit, chválit“ – je neúprosným důsledkem evolučních zákonitostí tohoto světa, spočívajícím v lepší šanci na přežití vedle živitele přinuceného ženou k vyšším otáčkám.
Chválu od ženy muži už dávno nečekají, obdiv ano. S tím ovšem vy ženy pohříchu šetříte, a když se muži nějaký počin hodný obdivu povede, z vašich úst se spíše dočká bagatelizace jeho úspěchu a nějakého shazujícího výroku, jako: „To zas nebyl pán Bůh doma“, „Tos měl zase kliku“, či „No, to u tebe museli stát všichni čerti“. Kdepak obdivná chvála jako „Já věděla, že jsi dobrej, už když jsem si tě brala“. Ne, to by vám „huba upadla“.
Od chválení jsou tu muži. Ti musí chválit i to, co jim může být ukradené, nebo o čem musí kvůli chvále lhát: Šaty, pokrm, zadek, účes, dárek pod stromeček… Až na tu večeři jste v dotazu popletla mužský gard se ženským. Chudák váš partner. Upřímné chvály se od vás nedočká – ledaže byste jím chtěla manipulovat. Všechny mužovy počiny jsou samozřejmostí a za samozřejmost (na rozdíl od úžasností, jako je nová frizúra) chválit netřeba.
Proto vám možnost pochválit chlapa tak leží v žaludku.
