Článek
Možná byste paní Mileně, která se nám ozvala na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz, poradili, aby si užívala klidného vztahu a neřešila situaci, která ani nenastala. Co na její příběh říká Josef Hausmann?
Čtenářka Milena: „Dobrý den, je mi 27 let a s manželem jsem 6 let moc spokojená, čekáme třetí dítě a žijeme, řekla bych, v radosti. Přesto bych se ale chtěla zeptat, zda je možné, aby muž byl své ženě věrný celý život. A jestli je to správně? Samozřejmě bych v životě nevyslovila nahlas, že souhlasím s nevěrou svého muže. Ale pokládám si otázku, zda zrovna dobře provedená nevěra – myšleno nezjištěná ženou ani jejími kamarády :-) – nezachrání některá manželství?
Jak se postavit k tomu, že za chováním takového muže, který, podotýkám jednou za delší dobu, nezávazně podvede svou milující ženu, je právě tak pozorný, soustředící se na svou rodinu, sám se sebou vyrovnaný, spokojený, na mě působící jako tvůrce dobré nálady a atmosféry v domácnosti, což na ženu působí jako afrodiziakum, stojí občasná nevěra?
Často píšete, že za tím stojí geny muže, a já mám pocit, že nevěra k nim má patřit, tedy pro ženu je lepší asi nemyslet a nebádat? Nikdy jsem na manželovu nevěru nepřišla a ani ji nezjišťovala, třeba nikdy žádná ani neproběhla. Jen bych chtěla vědět, co si o tom myslíte vy. Nemůžu se zbavit pocitu, že jim nevěra vlastně sluší, i byť s ní nesouhlasím. Moc děkuji, že jsem se takhle vypsala, a za případnou odpověď."
Vážená Mileno, s vaším věkovým profilem a rodinnou bilancí jste vzácná výjimka mezi dnešními (ambiciózními) ženami. I pokora, se kterou se stavíte před nezvratné biologické zákonitosti, ve vás prozrazuje ženu, která má srovnané základní hodnoty.
Jsem rád, že se dovoláváte genů. Aspoň to nebude na mně, že tady tuto otázku znovu přetřásám. Na světě se po statisíce generací přednostně vyvíjely takové genetické vlastnosti, které svým nositelům (a tedy i genům samotným) poskytovaly výhody pro přežití. Geny, které svým nositelům takové vlastnosti nepropůjčovaly, přednostně hynuly a dnes tu prakticky nejsou.
Ženám se pro přežití vyplatily také geny, propůjčující jejich nositelkám věrnost svému, pokud možno silnému, pilnému a pečujícímu ochránci – partnerovi. Bez něj jejich potomstvo hynulo snáze než potomstvo onoho ochránce, kterého si žena dovedla (mj. i věrností) zavázat a připoutat – alespoň ekonomicky a mocensky. Dnešní ženy o promiskuitu moc nestojí právě proto, že jsou z drtivé většiny potomkyněmi oněch přeživších, tedy těch s genem věrnosti.
S muži je to ovšem jinak. Čím více genů muž rozesel, tím více jich přežilo. Dnešní muži jsou tedy bezděčnými potomky oněch pradávných praproutníků. Česky řečeno – vlítli by pod každou sukni. Vaše otázka, zda je možné, aby byl muž věrný celý život (což by se vám, geneticky věrné, náramně hodilo), není tak důležitá, jako aby vám a rodině byl zavázán celý život a nedezertoval jinam. Jestli si na služební cestě do Jokohamy „štrejchne“ s nějakou gejšou, velkou roli pro manželství nehraje – tedy pokud nic nechytne. Horší by bylo, kdyby se zamiloval (byť z počátku jen platonicky) třeba do sekretářky.
Schopnost muže dopouštět se nevěry jen tělesně, je svým způsobem pro zachování manželství blahodárná. Pozor však na vaše soupeřky, které pod záminkou, že přistupují na mužovu hru o tělesnu, pošilhávají po jeho duši, kterou dovedou důmyslnými protiopatřeními ulapit, a muže tak odlákat od manželky k sobě. Žena je ženě nebezpečnější než muž se svými zálety.
Geneticky dané mužské preference po rozmanitosti sexuálních partnerek si mohou uspokojit pouze muži mocní a bohatí. Proto harémy existovaly jen u ultrabohatých sultánů či uzurpátorů. Hodně mužů – ze zbabělosti, tělesné či ekonomické nepřitažlivosti apod. – na dobývání žen „nemají“, a jsou pak manželce věrní po celý život.
Je to ale, aby se tak řeklo, věrnost nepravá – protože slintají (na obou místech) při pohledu na každou kolemjdoucí. Dalším velkým faktorem, který dnes zvyšuje naději manželky na věrnost manžela, je – zejména u dnešní líné a nebojechtivé generace – možnost ukojit svou touhu po rozmanitých partnerkách na internetu.
Zajímavý je (nejen) váš poznatek, že nevěra mužům tak nějak sluší. Muže na ženách nejvíce přitahuje ženskost, ženy na mužích mužnost. Schopnost ulovit si kdykoli a kdekoli ženu je jedním z mnoha projevů mužnosti, i když ne zrovna chtěným. Ony také ne všechny projevy ženskosti jsou pro muže žádoucí.
