Jak to vidí chlap: Muž se děsí rakoviny, ale k lékaři nejde

Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Vlaďky:

Vážený pane Hausmanne, prosím, poraďte mi, jak na manžela. Pokusím se vám přiblížit, co nyní prožíváme. Manželovi je 48 let, mně 42, máme dvě děti ve věku 11 a 8 let. Manžel byl vždy silný chlap, myslím jako sebevědomím. Na nic moc si nestěžoval, když byl nemocný, tak byl nemocný tak nějak normálně, nesledoval svůj zdravotní stav nijak úzkostlivě. Na preventivní prohlídky chodil tak jednou za dva roky. Zatím bylo všechno v pořádku, žádné vážnější trable neměl – jen má trochu vyšší cholesterol, ale to se mu daří kompenzovat. Ale poslední rok nevím, co se stalo. Manžel si začal stále častěji stěžovat na různé bolesti: začala ho bolet hlava, sem tam břicho, když se mu stane třeba malý úraz (kopne se do palce nebo se bouchne do ruky), tak je z toho akce na týden, leží doma, vzdychá, nechává o sebe pečovat. Já o něho pečuji moc ráda, ale mám dojem, že to chvílemi přeháněl.

To všechno byly malé věci, ale teď nedávno přišel s tím, že určitě umírá, protože si našel bouličku v tříslech. U lékaře s tím zatím nebyl, i když jsem na něj již několikrát naléhala, ale on vždy reaguje tak, že to už nemá cenu, že je to určitě rakovina a že brzy umře. Vede takové řeči jako „už se mnou nepočítej, to už se mě týkat nebude, dovolenou se mnou neplánuj“ a tak podobně. Tyhle řeči jsou strašné. Před dětmi se ještě jakž takž drží, ale večer je z něho úplný ležák, ráno mnohdy zůstává doma. Mám o něho strach a vůbec nevím, jak ho mám dostat k lékaři. Uvědomuji si, že to může být i něco vážnějšího, a bojím se toho, ale myslím, že by bylo dobré to vědět a pak až dělat závěry. Prosím vás moc o názor, radu. Vlaďka

Vážená paní Vlaďko,

jestli to vašemu manželu pomůže, vyřiďte mu, že i já jsem si nedávno našel bouličku v tříslech a obvolával známé lékaře s tím, že mám asi rakovinu. Všichni se mi vysmáli už do telefonu. Následně se ukázalo, že je to tříselná kýla. S vysokou pravděpodobností je váš muž ve stejné situaci. Než se dostanu na operaci (i přes protekci čekám mnoho týdnů), každodenně stahuji tříslo vždy, než jdu hrát hokej, pinčes, volejbal, tenis nebo před běžkami. Tento (koukám – skoro cimrmanovský) výčet uvádím jako kontrast k vašemu muži takměř o generaci mladšímu. Prkotinami (doufám), jaké jste vyjmenovala, se totiž zaobírá jen ten, kdo na to má čas. A čas mají jen lidé bez zájmů, bez koníčků, bez starostí a bez obzorů v očích. Osmačtyřicetiletý chlap s malými dětmi by správně neměl vědět, kam dřív skočit, a běžná zranění léčit za poklusu.

V jedné písni Suchého a Šlitra se zpívá „... ti, co žijí s chutí, nikdy nezahynou...“ a to je zřejmě problém vašeho muže. Nevím, do jaké míry zapracoval čas na vaší postavě, ale i kdyby manželovi zašla chuť žít pro vás, stěží nalezne větší motivaci pro aktivní život než 8- a 11leté děti. Měl by s nimi sportovat, blbnout, muzicírovat, učit se, plánovat společné výlety, těšit se na každé jejich radostné zavýsknutí. Jestli místo toho polehává, pohekává a ochmatává se, je to tragédie – nikoliv ani tak jeho, jako vaše a hlavně dětí, kterým hrozí, že nedomrlost a nekňubství okoukají.

Ptáte se na radu, ale tu vám může dát jen psycholog. Vím – jak ho tam dostat? Já jen můžu doporučit to, co také víte: včasnou diagnózu (doufejme) kýly. Buď narafičit nějaké setkání se známým doktorem (máte-li nějakého), nebo si přečtěte diagnostiku na internetu (je jednoduchá) a stanovte diagnózu sama. I v případě úspěchu byste však vyhrála bitvu, nikoliv válku. Z vašeho popisu to vypadá, že po „kýle“ přijde zástup dalších potíží.

Pak by tu byl ještě jeden všelék. Najít mu a dohodit (eventuálně zaplatit) mladou, krásnou a vstřícnou šťabajznu. Uvidíte, jak mužíček obživne! Nevím ale, jestli o tento typ léčby stojíte. Reference má ovšem dobré – už celá staletí.

Víte, co je to kyberchondrie? Nový druh hypochondrie!