Článek
Martina napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz:
„Vážený pane Hausmanne, prosím, poraďte mi, co mám dělat, já se vidím bohužel v patové situaci. S manželem máme dvě děti, synovi je 6 a dceři 4 roky. Spolu s mužem jsme 9 let, z toho 7 let manželé. Když jsme se brali, byli jsme šťastní, zamilovaní a velmi společenští. To je opravdu důležité zdůraznit, protože teď je všechno jinak.
Vše se začalo měnit přibližně před dvěma lety, kdy se můj muž více sblížil s jedním kolegou v práci a jeho vírou. Začali spolu chodit do nějaké společnosti, nejdříve jen občas, postupem času pravidelně vždy jeden den v týdnu, a dnes už tam chodí obden. To bych ještě nějak zvládla pochopit, že si našel nový koníček, ale on se totálně změnil! Přestal chodit běhat – do té doby náruživý běžec – přestal se vídat s našimi přáteli – do té doby to byl často on, kdo plánoval výlety a setkání s přáteli, s dětmi tráví čas jen malinko, a jen si čte v bibli a jiné náboženské texty.
Se mnou skoro přestal mluvit, že prý mu nerozumím. Jen by mi předčítal z bible. Tohle je prý teď jeho život a já že bych ho měla následovat. Když jsem se ho ptala, co to je za společnost kam chodí, tak mi odpovídá vždy stejně, že by mi to rád řekl, ale dokud ho prý nebudu chápat, tak mi to říct nemůže. To mě upřímně děsí, mám o manžela hrozný strach, jestli to není nějaká sekta anebo jestli není psychicky nemocný. Děsí mě, kam až to může zajít. Co s tím mohu dělat a jak mohu ochránit naše děti? Rozvádět se zatím nechci, vždy jsem si pro mé děti přála úplnou rodinu, ale tohle nevím, jak vydržím. Prosím, poraďte mi. Děkuji moc, Martina.“
Vážená paní Martino,
přestože jsem věřící člověk, věřící fanatiky (jako ostatně všechny fanatiky) nesnáším. Bůh, který je spravedlivý, počínání fanatiků zaštiťujících se jeho jménem zajisté neschvaluje. Už proto, že oni škodí bližním svým a navíc ztratili lásku, čímž se dostali do sporu s jeho učením.
Při čtení dotazů, na které sám nestačím, se rozhlížím po oboru nebo odborníkovi, na kterého bych tázající odkázal. Na mnohé případy jsou zde lékaři, na závislosti všeho druhu (drogy, alkohol, gambling...) máme celé odvykací ústavy, existují manželské, sexuologické, pedagogické či psychologické poradny. Ale na tak kolosální a škodlivé případy, jako je oblbnutí člověka nějakou sektou, o což zřejmě v případě vašeho manžela jde, zde žádnou odblbovací instituci nemáme. Kdyby ti sektáři hajlovali, jdou bez milosti za katr, oni však jen (!) plíživě rozvrací rodinu – proti tomu náš stát nic nemá. Přitom jsou známy případy, kdy takto poblouzněný člověk zašantročil sektě celý svůj majetek, který měl správně náležet rodině resp. dědicům. A morální dopad na děti, který vyvěrá z transformace funkčního otce v somnambula, vůbec vyčíslit nelze.
Co s tím? Nebudu fušovat do řemesla příslušnému odborníkovi, ale nic nenásilného mě nenapadá a podněcovat k trestnému činu nesmím. Ideální řešení by bylo odstěhovat se s celou rodinou včetně manžela na druhý konec republiky. Uvědomuji si samozřejmě, jak komplikovaný tah by to byl. Jinak může vašeho manžela zachránit jen intervence nějaké morální autority, kterou on uznává, nebo zásah nejbližší rodiny, která by mu to rozmluvila. Takhle chytří budou ale sektáři také a v tomto směru mu již dávno vymyli mozek.
Jestli je to tak, že už manželovi není pomoci, musíte zachránit aspoň to, co se dá. V první řadě majetek pro sebe a pro děti. Zaktivizujte právníky a nechte na sebe přepsat všechno, co půjde, popřípadě zkuste z manžela vymámit potvrzení, že svůj majetkový podíl dává rodině. Sekta mu to nejspíš zakáže, ale za zkoušku nic nedáte. Zjistěte možnosti, zda by nešlo ho zbavit svéprávnosti. Potom teprve řešte, co dál. Snažíte se zachránit manželství s psychopatem, a přitom vám pod židlí hoří zápalná šňůra vedoucí k exekuci a bezdomovectví.
