Článek
Paní Irena napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Vážený pane Hausmanne, nesnáším rodinná setkání, ale rodina mého muže je jimi posedlá. V létě se snad každý týden setkávají v počtu 20 – 30 lidí, sourozenci, rodiče, sestřenice, bratranci… a slaví něčí narozeniny. Ne že by tam nebyla dobrá atmosféra, ale pro mě jsou přece jen cizí (seznámili jsme se s manželem až po čtyřicítce). Co myslíte, musím tam s ním jezdit, nebo můžu trvat na tom, že já zůstanu doma, ať jezdí klidně beze mě? Mám podle vás právo dělat co chci, nebo se musím kvůli vztahu obětovat? Děkuji Irena.“
Vážená paní Ireno,
obracíte se na mě způsobem, jako kdyby mé doporučení vám automaticky dávalo placet na vaše rozhodnutí. Představuji si, jak předstoupíte před manžela s vytištěným článkem a všechny jeho argumenty spláchnete slovy: „Tadyhle mně to Hausmann potvrdil, tak mlč“. Takhle to ale (naštěstí!) není. Víte, jak by mě to zavazovalo? Nebudu tedy odpovídat na to, co máte, musíte nebo můžete, ale rozeberme situaci.
Jistá sounáležitost mezi partnery by být měla. K charakteristice sounáležitosti patří i to, že dělám i něco, co se mi nechce. Vaše slovo „obětovat se“ je však pro tuto situaci příliš silné. Doporučuji vám oběma kompromis – ostatně i to je projevem sounáležitosti. Jak k němu dospět? Po boku manžela byste se na rodinných setkáních (sláva, že se to ještě někde pěstuje) zjevovat měla. Vámi vylíčená frekvence těchto setkání je však anomální a každá anomálie je něčím zhoubná. Pročež se dohodněte s manželem, že na tyhle dýchánky s ním budete jezdit řekněme jednou za měsíc, přičemž (pozor!) mu nebráníte, aby tam jezdil sám tak často, jak je mu libo.
Bude to mít i jeden pozitivní dopad navíc: Občasná odloučení vztahu prospívají a (paradoxně) eliminují případné žárlivecké sklony. Takticky byste si měla na víkendy, kdy zůstanete doma, nachystat nějakou bohulibou činnost – třeba zavařovat ovoce. To proto, aby se manžel neurážel nějak ve stylu: „Než by se pobavila s mými tetičkami, kterým vděčíme za všechno, tak raději bude doma chytat lelky“.
