Článek
Naše čtenářka Mirka (36) má trápení s přítelem. A proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento dopis:
Zdravím vás, pane Hausmanne. Nejednou jsem někde četla, že muži jsou velmi zranitelní v otázce svého mužství. Svého přítele miluju, a právě proto, že ho mám moc ráda, nechtěla bych mu ublížit. Pravda je, že si ve všem sedneme… kromě sexu. Zpočátku jsem to nepovažovala za velký problém, myslím, že v každém vztahu něco chybí, něco musíme oželet, protože nikdo není dokonalý. Jenže teď, po dvou letech, se mi začíná stýskat po vzrušení, které jsem zažívala dříve s někým jiným. Problém je, že přítel jako by to neuměl s ženským tělem – tam, kde chci jemnost, on tlačí, a kde potřebuju přitlačit, on jen tak šimrá... Nevím, jak bych to lépe popsala. Prostě je špatný milenec. Pokoušela jsem se mu naznačovat tělem, co mám ráda, a i si o sexu povídáme. Bohužel, jako by mě neslyšel. Většinou to uzavře větou: Hlavně že my si v sexu bezvadně rozumíme. A tváří se u toho dost sebevědomě. Poradíte mi, jak na něj? Děkuji. Mirka (36)
MÁTE PROBLÉMY SE SEXEM? CHLAP VÁM PORADÍ
Vážená Mirko,
váš dotaz by měl směřovat na sexuologa, jímž já nejsem, i když by mě to bavilo… Pojďme se tedy k něčemu dobrat aspoň selským rozumem.
Váš výrok o tom, že si manželem sednete ve všem kromě sexu, je, jako byste se vyjádřila o autu, že vám vyhovuje ve všem (designem, barvou, pérováním, čalouněním), akorát že blbě jezdí…
Spousta (tragických i komických) nedorozumění tohoto typu vyvěrá z toho, že se lidé stydí druhému říci, co se jim líbí a co je jim protivné – ze strachu, aby toho druhého nenaštvali, kdyby se mu zrovna líbilo to, co je jim protivné. A přitom se možná jen mýlí v odhadu. Normálního muže nebaví něco, co je ženě protivné, naopak, zkoumá, co jí je příjemné, aby jí to mohl co největší měrou dopřávat (mluvím o posteli). Problém je v tom, že u některých málo otevřených žen, které zrovna nekřičí „Jo, tohleto mně dělej“, se to těžko detekuje. Takže pořád dokola – komunikace. Já vím, ono se to řekne, ale ať si někdo zkusí říci partnerovi: „Tadyhle si sedni ke stolu a chvíli poslouchej, co děláš v posteli blbě a co se mně hnusí.“ Tohle téma se musí začít chvalozpěvem na dosavadní sex a jen tak na okraj dodat: „Jenom bys nemusel tohle a tohle, ale zato bych při tomhle snesla větší tlak a delší dobu.“ Tak „ňák“! Pokud je váš chlap normální (jinak by to byla a priori chyba ve výběru), má při „tom“ (ať je, kde je) našpicované uši na vaši reakci. Přehnanou (a přehranou) pozitivní reakcí na jeho dobrý počin a ostentativním projevem apatie při praktice, kterou nechcete, mu dáte najevo, co by se chtěl dozvědět, totiž co má dělat často a co vůbec ne. Neváhejte ani mu přitlačit, odstrčit, podržet či posunout ruku (hlavu, palec u nohy…) tak, jak vám to vyhovuje. Krásný to příklad neverbální komunikace.
Jestli to nepomůže, pak máte samolibého tupce přesvědčeného o své neomylnosti. Jestli je hezký, vydělává hodně peněz a vozí vás na exotické dovolené, máte zaděláno na pěkné dilema.
