Článek
Čtenářka Vlasta napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, chtěla bych vás poprosit o radu, ta věc mě již pár týdnů trápí. Manžel je bez práce, a já to vím. Začalo to tím, že se choval divně. Vždy chodil domů až okolo osmé hodiny večerní, ale najednou byl párkrát doma už okolo šesté, ráno si přispal. Nejdřív se mi to líbilo, bylo příjemné se více potkávat. Pak se mi ale stalo, že jsem jednou přišla domů okolo poledne, a on tam byl. Vysvětloval mi, že se jen pro něco zastavil, ale už se mi tomu nechtělo věřit. Nedalo mi to a druhý den jsem zavolala do jeho práce a tam mi potvrdili, že u nich už čtvrt roku nepracuje, že odešel v rámci zrušení místa. Byla jsem v šoku nejen z toho, že se to stalo, ale i z toho, že mi to manžel neřekl. Nevím, jak s tím nyní naložit, nevím, jak dlouho to chce manžel tajit, každopádně já už to dlouho nevydržím. Ale jak mu to mám říct? Ještě bych ráda dodala, že je nám oběma okolo padesátky, syn už má rodinu, dcera ještě studuje. Děkuju moc. Vlasta.“
DALŠÍ AUTOROVY ČLÁNKY
Vážená paní Vlasto,
nejprve se zastavím u toho, v čem nemám jasno. Říkáte, že jste na jeho nezaměstnanost přišla díky tomu, že bývá doma přes den. Čekal bych, že se na to přijde ze stavu rodinné pokladny. Možná dostal váš muž nějaké odstupné, ale pak by zase rodinná pokladna dočasně přetékala – pokud ovšem váš manžel odstupné někam (moudře) neulil. Také je mi záhadou (a divím se, že vám ne), kde se po čtvrt roku přes den zdržuje. Doma jste ho načapala jen párkrát. A konečně – v současnosti je období hospodářské konjunktury. Firmám chybí pracovní síla – musí se dovážet z východní Evropy. Přesto si váš muž nové zaměstnání (zřejmě) nesehnal.
V každém případě mějte na paměti, že pro muže je ztráta zaměstnání větší psychické trauma, než si myslíte. Muž je po generace veden k tomu, že dře a pokud to jen trochu jde, živí rodinu. Tedy aspoň ten starý dobrý klasický – moderním rachitickým zhulencům je to asi jedno. Hlavní mužovo poslání je práce, jeho hlavní cena spočívá ve schopnosti zaopatřovat – pro drtivou většinu mužů pracovní činností. Hlavní mužovo platidlo je tedy práce nebo její ekvivalent peníze, ženino – sex. Muž bez práce (čili bez peněz) má na seznamovacím trhu cenu asi jako žena bez vagíny. Tak si to představte a zkuste se vžít do toho, jak mu asi je. Není divu, že statisticky páchají muži kvůli pracovnímu (či finančnímu) neúspěchu mnohem více sebevražd než ženy.
Je pochopitelné, že muž se k takové nepříjemné bryndě nerad přiznává a snaží se situaci tutlat – aspoň do doby, kdy (jak doufá) z řečené bryndy vybředne. Z uvedených důvodů byste měla k němu přistupovat chápavě a s porozuměním, nikoliv stylem: „Prý tě, ty lemple, vyhodili z práce. Snad si nemyslíš, že tě budu živit.“ Ženy k tomu sklon mají, cítí se totiž v tomto ohledu podvedeny – žena je tu od toho, aby byla opečovávána chlapem, a najednou nejen, že není, ale považte, ona sama má o něj pečovat!
Takže mu spíše řekněte, něco jako že jste po tolika letech soužití partneři na jedné lodi, a když se nedaří jednomu, je tu ještě ten druhý – jedno, jakého pohlaví. Samozřejmě, že když se bude doma flákat nemravně dlouho, máte na psychický nátlak právo.
