Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz Richard napsal: „Miloval jsem svou krásnou ženu 18 let. Dala mi před 12 lety syna, ze kterého jsme měli velkou radost. Problém nastal, když začala nabývat dojmu, že je tlustá, neforemná, že se mi už nebude líbit, a musí tedy zhubnout. Přestala jíst maso a k vegetariánství cíleně vedla i syna. V době vývoje a růstu je to pro něj zničující. Začal mít ve škole problémy. Je nesoustředěný, žádná svalová hmota, nemá kondičku a sílu.
Manželka zhubla na 44 kg a její rachitické kostřičky mám obavy se dotknout, natož s ní mít sex. Přišla o periodu, ale pořád má pocit, že dobře vypadá, a nutí tento stravovací styl i mně. Už dávno není přitažlivá, změnila se i povahově. Dá se říct, že mi dala zelenou pro navazování nezávazných známostí, což využívám, a žiji vlastně paralelně svůj druhý život jinde. Jenže nejsem spokojený. Stále jsme rodina, ale ona dělá vše pro to, aby ji rozbila. Myslí si, že je vše v pořádku, že je zdravá a já bráním ve zdravé životosprávě i našemu synovi. Ale ten s ní bojuje také. Je evidentní, že je nemocná, ale nepovažuje za nutné jít k lékaři. Svůj vegetariánský životní styl zahnala do extrémů. Nevidím východisko než rozchod, ale co syn? Záleží mi na něm.“
Související články
Vážený pane Richarde, vždy jsem propagoval úplnou rodinu. Překročí-li však škodlivost partnera jeho užitečnost, dojde ke krvácení, a to se musí zastavit. To platí nejen v rodině, ale v jakémkoli soužití. V tomto stadiu je menší zlo odejít a žít třeba se synem sám. Ptáte se ovšem, co by bylo se synem v případě rozchodu – jako byste eventualitu jeho převzetí do vlastní péče nezvažoval. Proč? Nebyl byste první muž v této situaci. Jasně, že byste přišel o mnohé svobody, ale nestojí štěstí potomka za to?
Při vznášení této varianty mlčky předpokládám, že (mluvíte-li pravdu) soud uzná vaši manželku za blázna a dítě svěří vám. Rovněž automaticky předpokládám, že líbivá soudní směrnice o rozhodování „v nejlepším zájmu dítěte“ není prázdnou frází, i když se lze přesvědčit na stovkách příkladů zhrzených otců, že v naší (a vůbec evropské) justici ani na něco tak jednoznačného spoléhat nelze. Vždyť ona je vlastně „in“ – a ke všemu ničí budoucí generaci, což je dnes společensky velmi žádoucí. Dnešní političtí bořiči základních hodnot (včetně svalstva na mladých mužích) vaší ženě tleskají a jistě budou mít svou lobby i u soudu…
Při čtení vašeho dotazu mě ale zaráží, že jste do jejího, pro syna zkázonosného, jednání nezasáhl, nebo se o tom aspoň nezmiňujete. Jedním z důvodů, proč je přítomnost obou rodičů tak důležitá, je ten, že když se jeden zblázní, je tu ještě ten druhý jako pojistka proti ublížení dětem. Jak to, že jste se synem nesportoval sám, jak to, že jste ho aspoň nedovedl do nějakého sportovního oddílu, jak to, že jste ho nebral na nedělní výlety a necpal do něj bifteky? Takových otázek se přede mnou vynořuje spousta.
Zdá se mi, že si vedete ten svůj paralelní život a doma chcete klid – ovšem za cenu vnitřního neklidu, se kterým jste se mi svěřil. Tak se zmužte a odveďte syna do bezpečí. Nebo mu bezpečí vytvořte doma. Jste přece chlap.
