Článek
Čtenářka Olga si asi vzala prapodivného žárlivce. Aspoň tak vyznívá dotaz, který poslala našemu chlapovi na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz.
Olga (29) píše: „Pane Hausmanne, připadá vám normální, aby dospělý muž žárlil na filmového herce, navíc až z Hollywoodu? Můj muž žárlí na Michaela Fassbendera. Kdysi jsem se před ním zmínila, že je hodně sexy, a od té doby, kdykoli v nějakém filmu hraje, to mám na talíři. Když na Michaela najede kamera, sleduje můj obličej, jak se tvářím, trousí uštěpačné poznámky a ptá se mě, jestli na něj myslím při milování. Mám dokonce pocit, že se začal sexu vyhýbat. Je možné, že žárlí na někoho, koho neznám a nikdy znát nebudu?“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Vážená paní Olgo, normální mně to nepřipadá, ale vím, že to existuje. Matně si vzpomínám na starý vtip – popis ideálního dne muže: Po důkladném spánku probuzen sexem s neznámou kráskou, snídaně na vidličku, kávička, ranní noviny, v nich zpráva o vítězství jeho sportovního klubu a o úmrtí Brada Pitta – atd., samé radosti až do večera. No, někdo to vymyslet musel a chlapi se tomu chápavě smáli…
Fassbender hrál s Meilerem za Německo debla v Davis Cupu, to byl asi někdo jiný, promiňte, nemám televizi. À propos – první řešení se tímto nabízí: Vyhoďte televizi. Řečeno s Jiřím Suchým: „Uvidíte plno jiných věcí, a to za to stojí přeci!“
Žárlivost muže je podvědomý soubor emocí sloužící k jeho obraně před kukaččím mládětem. Žárlit na souseda by mělo aspoň racionální opodstatnění, žárlit na nějakého hollywoodského seladonka je projevem vlastní zakomplexovanosti. Žárlivost je vlastnost ohavná, život s žárlivcem nesnesitelný. Pod odborným dohledem ji lze léčit. Je ale těžké přimět takto duševně nemocného k léčbě.
I kdybyste nakrásně na toho herce myslela (jako, že o tom není zmínka), obžalovat vás ze sexuálních představ je dvojí nesmysl. Zaprvé představy se nedají poručit ani zakázat, takže za ně nikdo nemůže, a zadruhé – čím barvitější představy, tím víc si to žena užívá a tím spokojenější je její chlap. Nevím, proč si kazit radost pátráním, proč vlastně má žena tak bujné vyvrcholení. Hlavně, že to klaplo!
Otázka zní, co s tím – pokud tedy už neleží televizor roztříštěný pod balkonem. Zkuste mu ukázat tu absurditu z druhé strany. Při první příležitosti ho nařkněte, že se mu líbí nějaká herečka (jsa televizní analfabet, žádné jméno mě nenapadá), zahrajte žárlivou scénu a pak mu řekněte: „Vidíš, to je debilita! A přesně tohle děláš.“
Jste mladá, o dětech se nezmiňujete, takže asi máte volné ruce k rozhodování. Je dost věcí, které nám otravují každodenní život. Aby mě k tomu ještě někdo prudil s nějakým hercem – letos s tímhle, kdoví s kým napřesrok – to bych si rozmyslel. Jestli si to nedá vysvětlit a dotáhl to až k vyhýbání se posteli, je to psychopat zralý na odbornou léčbu nebo – pokud ji odmítne – na kopačky.
Pokud ovšem to celé od něj není promyšlená záminka, jak se posteli s vámi vyhnout. Nic o svých proporcích nepíšete…
