Článek
Další z dotazů, na který odpovídá Josef Hausmann, je od čtenářky Dany. Poslala ho na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz, kam můžete i vy posílat své otázky. Ptá se na hrabivost svého partnera. Třicet let po svatbě začal úzkostně šetřit, jenže Dana to nemůže vydržet. Co za tím stojí? Takhle to vidí chlap!
Čtenářka Dana:„Mám skoro padesát. Když jsem se před třiceti lety vdávala, neměli jsme víc, než pronajatý byt a dvojčata na cestě. Vybudovali jsme s manželem úspěšnou firmu, kde oba dodnes pracujeme, zvládli vychovat děti. Velmi dobře si pamatuji na doby, kdy jsme žili z ruky do úst, to mne naučilo šetrnosti, nerozhazuji vydělané peníze oknem. Dětem se daří, firma prosperuje. A můj manžel se chová poslední rok jako... Harpagon.
Vždy jsme se na výdajích bez problémů domluvili, nyní je to nemožné. Naposledy mi manžel vytkl houbičky na nádobí za 15 Kč, poněvadž ty za 10 Kč stačí, dle jeho názoru. Co vede muže k náhlé spořivosti, která hraničí s lakotou?“
Vážená Dano, vaše otázka je nepřesná. Má znít: Co vede lidi obojího pohlaví k náhlé spořivosti, která hraničí s lakotou? Jev, který pozorujete u manžela, se totiž vyskytuje i u žen. (Pato)psychologii takto se chovajícího člověka mistrně vystihl Gogol v Mrtvých duších. Podstrčte to manželovi, třeba se chytí za nos.
Tato „choroba“ přednostně postihuje starší lidi. Vidíme, jak tahají domů vyhozené krámy a odmítají něco vyhodit. Šuplata a skříně mají zaplevelené igelitovými taškami, děravým oblečením a nefungujícími přístroji. Žijí „z ruky do huby“, živoří v polotmě, nic si nedopřejí, nikam nejedou – a pak umřou a ve „štrósoku“ se po nich najde zašitý milion.
Je to důsledkem neadekvátního strachu z chudoby, ze zlých časů, z neznámé budoucnosti, kde se může všechno hodit. Dokud byli mladí a silní, tento strach neměli, protože si věřili. Věděli totiž, že nástrahy osudu silou a zdravím překonají. S postupující starobou tato sebedůvěra klesá, a nastalá panika v duši velí: keťasit, hromadit zásoby úplně všeho.
Je tu i druhá možnost: Byl takový odjakživa, ale nějak to vůlí nebo sexuální motivací držel na uzdě. Vůlí, protože chtěl vycházet s ostatními lidmi, sex ho motivoval k vycházení s vámi. Vůle s věkem slábne a ani ten sex už mu asi nestojí za přetvářku (neztlousta jste?).
Ať tak či onak, obojí diagnóza povede k tomu, že „harpagonství“ vašeho manžela se bude spíše zhoršovat. Nevím, co by s tím zmohli psychologové, ale on by tam stejně nešel. Vy se nenechte zmanipulovat k živoření ve zlatém paláci. Pokud to jen trochu půjde, vytvořte si vlastní tajný fond a z něj si dofinancujte normální životní standard.
Zároveň si uvědomte, že choroba, která u vašeho manžela propukla, je korigovatelná jeho vůlí a spadá tedy mezi případy, kdy není ostuda takového člověka (chtělo by se napsat vola) opustit. Máte před sebou ještě spoustu let života.
