Článek
Paní Dana (42) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, poraďte mi, prosím. Do nedávné doby jsem měla zato, že nám to s manželem v posteli klape, ale teď už si to, bohužel, nemyslím. Manžel totiž se mnou před čtvrt rokem přestal spát. Úplně. Do té doby jsme se milovali dvakrát až třikrát týdně, pak už ne. Tehdy jsem se ho po týdnu zeptala, co se děje. Odpověděl mi, že nic, že je unavený. Tak jsem to tak i brala, ale po pár dnech, kdy mě opět několikrát odmítl, mě v noci vzbudilo, jak se uspokojuje u mobilu, dle zvuků bych řekla, že se díval na nějaké porno. Od té doby nemohu moc spát, takže vím, že to dělá skoro každou noc. To mě tedy zaskočilo. Ne, že se dívá na porno, ale že mě kvůli němu odmítá, a nijak se se mnou nesnaží o tom mluvit. Nikdy se o erotických filmech nezmínil, nikdy nenabídl možnost se na ně spolu kouknout… Já proti nim nic nemám, je ale fakt, že ani já jsem o nich nikdy nemluvila – protože je k sexu nepotřebuju. A teď přemýšlím, jak o tom s ním začít mluvit. Poradíte mi, jak říct chlapovi, že o tom, co v noci dělá, vím, a jak si to představuje dál? Nechci, aby se cítil přistižený. Děkuju moc, Dana.“
Vážená paní Dano,
téma odsunutí manželky na druhou kolej kvůli pornu už tu bylo. V podstatě zde vítězí mužova touha po rozmanitosti milenek nad jeho (požadovanou leč nepřirozenou) monogamií. Existence této touhy je ženami pochopitelně popírána, odmítána, bagatelizována, ostrakizována a vydávána za něco nepřirozeného až zvrhlého. Avšak všichni muži, kteří díky moci, bohatství či úspěchu si to mohli dovolit (sultáni, miliardáři, římští císaři, mediální hvězdy…), měli velké množství milenek. Muži, kteří si to dovolit nemohou v reálu, to dohánějí alespoň virtuálně u počítače.
Poslušen volání tohoto hlasu váš muž raději „vystřílí“ svou omezenou zásobu nábojů na 20letou vzdychající Japonku a perverzní černošku než na okoukanou manželku. Bohužel nemá tolik slušnosti (nebo mu za to nestojíte), aby si ušetřil i něco pro vás. Špatným znamením je, že se nesnaží svou novou „milenku“ skrývat, a klidně si ji přitáhne do společné postele. To by mě uráželo. Ve vašem příspěvku mě zaráží, že když vás v noci vzbudil „divnými zvuky“, tak jste to okamžitě celé neprošetřila. Jako byste se ho bála zeptat na tu nejsamozřejmější věc, jako byste se bála nějaké nepříjemné odpovědi…
Jeho diagnóza tedy zní: Sex rozmanitý, i když virtuální, má pro něj vyšší hodnotu než reálný sex uniformní, a to bez ohledu na způsobené škody. Vaše diagnóza: Strach promluvit si z očí do očí.
Řešení (je-li vůbec nějaké) je vyčíhat si ho a sama se aktivně přimísit do těch jeho hrátek. Nebo mu předem oznámit, že by vám „trojka“ (vy, manžel a mobil s pornem) nevadila. Minimálně by se zjistilo, jestli se třeba on nestydí požádat vás o totéž, a jeho chování by se odtabuizovalo. Třeba na to tím, že to provozuje vedle vás, hraje. Znamená to ovšem překousnout všechnu nechuť, kterou ženy (obvykle) se zatahováním porna do vlastního sexu mají. Tím byste se vrátila na scénu – i když už ne jako sólistka, ale spíše jako komparz. Pořád lepší než nic – vím, z hlediska muže, ženy to třeba berou jinak. Soužití ale vyžaduje neustálé kompromisy, nepřekousnutelné kompromisy pak vedou k rozchodu. Rozhodně si ale nemyslete, že když mu někdo mentorsky domluví (vy, psycholog, sexuolog nebo farář), tak že toho nechá a „vrátí“ se k vám.
Jestliže si ale myslíte, že byste doporučené řešení neskousla, začněte si hledat někoho jiného. Doufáním, že toho nechá, se zařadíte mezi nekonečné zástupy žen, které marně čekají na to, až jejich muži přestanou s tím, čemu propadli – hazardu, milence, alkoholu... Nemá cenu v takovém zástupu zestárnout.
