Článek
Do redakce přišel mail naší čtenářky Jaroslavy (54). Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz popsala své trápení:
Dobrý den, pane Hausmanne,
mám takový problém. Už delší dobu, asi 4 roky, se mnou manžel nespí. Je pravdou, že už oba nejsme nejmladší, mně je 54, jemu 56, ale zatímco já mám chuť na sex neustále, on vypadá, že vůbec. Oba jsme v dobré fyzické kondici, nejsme obézní a celkem dobře oba vypadáme. Já o sebe opravdu pečuji, a když jdu na procházku s kočárkem s pětiměsíčními vnoučaty, lidé se se mnou dávají do řeči v domnění, že jsem jejich maminka. Manžel býval velmi náruživý a i já jsem typ ženy, která nikdy neřekne ne. Je ovšem fakt, že iniciativa byla z drtivé většiny z jeho strany. Ke konci té doby, kdy jsme spolu ještě spali, sex s ním už opravdu zábavný nebyl, jen tak rychle – zezadu, nic moc – ale aspoň byl nějaký. Vždycky (i když mě někdy musel přemlouvat) jsem přistoupila i na jeho nápady, na které by jiná žena, myslím, jen tak nekývla.
Mluvit o tom se s ním nedá, protože to vždycky skončilo velkou hádkou, při které jsem se nic nedozvěděla, nepomáhá ani sexy prádélko, ani změna prostředí – tedy nevím, proč mě odmítá. Zdravotní problémy v tom také nejsou. V ostatním soužití fungujeme normálně, tak nějak jako bratr a sestra. Nemáme problémy s materiálními záležitostmi, manžel je šikovný v podnikání a já také celý život pracuji za poměrně slušné peníze.
„Řeším“ to tedy tak, že spím s jinými muži. Mám ovšem pak problém se svými city, protože ne vždy je to jen sex, ale někdy i vztah. Je to pro mě velmi vyčerpávající, spíš duševně než fyzicky, ale také časově.
Nevím, jestli manžel něco tuší, nevím, jestli on také mívá sex někde s nějakými jinými ženami, a připadá mi, že to není normální. Nebo ano? Myslíte, že je vůbec šance, že by se to ještě změnilo? Děkuji vám za názor, Jaroslava
NĚKDY JE TO I NAOPAK, ALE NÁŠ CHLAP V TOM MÁ JASNO
Vážená paní Jaroslavo,
mladí jste dost na to, aby absence sexu nebyla patologická. Zaráží mě, že si nestěžujete po týdnu nebo po měsíci, ale po čtyřech letech (!). A už vůbec, že jste tomu ještě za tu dobu nepřišla na kloub. Tím, že popíráte, že byste byla obézní, což nakonec potvrzuje i to, že vás oslovují (a nakonec s vámi i spí) cizí muži, předem vyvrací můj obvyklý argument nezdravé nadváhy.
Šance na to, aby se něco změnilo, je jen v případě, že se dopátráte jádra pudla. Říkáte, že váš pokus o zjištění pravdy skončil hádkou, ale jinudy cesta nevede. Hádka znamená handrkování se zástupnými argumenty. Na ty nesmíte při střetu skočit. Držte se striktně osy vytčené třemi otázkami. „Tobě nechybí sex?“ „Ty se nezajímáš, jestli sex nechybí mně?“ „Jsi-li nemocen, komu jinému se chceš svěřit, když ne své ženě?“ Na toto téma byste měla tlačit i za cenu opakovaných hádek. Paralelně přitom pátrejte a) po milence – ale to by s velkou pravděpodobností spal i s vámi, neboť nevěrní manželé jsou doma velmi pozorní milenci, b) jestli vás nevyměnil za internetové porno.
Zmiňujete se, že máte vnoučata, takže rodinu jste už úspěšně zvládla. To vás (je-li manžel zdráv) zbavuje morální povinnosti setrvávat ve vztahu, který je nefunkční. Proč byste měla od padesáti usychat, když je o vás zájem jinde. Radím to mužům, kteří žijí po boku odmítavých žen, v zájmu objektivity to radím i vám. Vámi zmiňované vztahy ale asi nebudou stát za mnoho, to byste raději žila s jedním pořádným a chlapy nestřídala. Navíc – kdyby se zjevil princ, dávno byste už za ním odešla i bez mých rad...
Líbí se mi vaše racionální úvaha, jak je mimomanželský sex pro ženu zbytečně citově, duševně a časově vyčerpávající – a těchto investic je škoda, když by to mohl mít člověk rovnou doma. To muži takto „spořiví“ nejsou...
