Článek
Denisa napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz tento dotaz: Pane Hausmanne, prosím vás o radu, protože jsem se s něčím takovým ve svém okolí nikdy nesetkala. Vím, že je to sice věc, kdy nejde o život, ale mně je to přesto líto. S manželem jsme spolu sedm let, já jsem nyní těhotná. Po celou dobu, co se známe, manžel odmítá slavit své i moje narozeniny, výročí, cokoli, co se pojí s nějakým datem. Když se to stalo poprvé, to jsem měla narozeniny po půl roce, co jsme se znali, tak jsem čekala, že mi normálně popřeje, ale nic. Ptala jsem se ho na důvod, protože mi to bylo moc líto, a on mi říkal, že doma narozeniny neslavili a že on je tedy také neslaví. V té chvíli jsem to nějak přijala, říkala jsem si, že až popřeju za pár měsíců já jemu, tak že se to změní, že pochopí, jak je to hezké. Ale nestalo se tak a ani roční výročí a další se mnou nijak neslavil. Jak jsem nyní těhotná, tak si říkám, jak to budeme dělat, až se miminko narodí. Jsem z toho smutná, nevím, jak o tom s ním mluvit, jak mu ukázat, že takové momenty podle mě do vztahu patří. Co si o tom myslíte vy, a co byste mi poradil? Děkuju vám.
ZEPTEJTE SE CHLAPA. ODPOVÍ VÁM, JAK TO VIDÍ
Vážená paní Deniso,
každý člověk disponuje něčím (nepříjemně) zvláštním a my poté, co jsme zvážili všechna pro a proti a zvolili si ho za partnera, si ho bereme i s tím. Důvod, který váš muž udává pro svou nevoli slavit výročí, totiž že doma to také neslavili, je dost pofidérní (ještě že doma jedli maso a souložili), protože nesvědčí o jeho vlastní názorové integritě. Navíc takové oslavy tmelí rodinný krb, který zřejmě u nich doma za moc nestál. Když jste ho nezlomila za sedm let, budete se s tím asi muset smířit. Aby tento vzorec do další generace neperpetuovalo i vaše dítě, slavte s ním jeho narozeniny bez (nucené) účasti vašeho muže. Zatímco budete sfoukávat svíčky na dortu a ťukat si dětským šampaňským, váš muž se otočen zády k vám může koukat v televizi na fotbal…
V oblasti rodinných vztahů už asi nebude nikdo chytřejší než blahé paměti MUDr. Miroslav Plzák. Ten rozlišoval mezi instrumentálními (pro chod rodiny a domácnosti zásadními) a neinstrumentálními (chod domácnosti se obejde bez nich) problémy. Ty instrumentální se musejí řešit vždycky (kde se bude bydlet, na kterou školu půjde dítě, kam se pojede na dovolenou….), a to i za cenu hádky. Neinstrumentální problémy (volit Kalouska, nebo Topolánka?) se v případě hrozby hádky řeší tím, že se neřeší. Vámi předestřený případ je naštěstí z rodu těch neinstrumentálních. Pohádat se kvůli tomu nemá cenu, tedy ani řešit.
Ženy si však mnohé věci vymohou na mužích ženskými (rozuměj: sexuálními) zbraněmi. Možná jste to zkoušela, a marně, možná je vám to trapné. Kdyby platila druhá verze, od trapnosti se klidně oprostěte.
Co je přirozené, nemůže být trapné. A hlavně – pro muže je nejkrásnější ženskou vlastností ženskost. Tak proč s ní šetřit?
