Článek
Renata popsala svoje trápení a zaslala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz:
Dobrý den, pane Hausmanne,
často čtu vaše odpovědi na nejrůznější otázky čtenářek a chtěla bych též požádat o názor, protože nevím, co si mám myslet. S partnerem jsme spolu 15 let, z toho deset let manželé a máme devítiletého syna. Manžel před nějakou dobou nastoupil do nové práce, a já už v duchu měla obavy. On je povaha, že než aby cokoliv řešil, tak lže. A stalo se, nejprve vozil z práce kolegyni, dvakrát jsem je zahlédla před jejich firmou, jak mu kolegyně nastupuje do auta. Když to bylo podruhé a přijel domů, zeptala jsem se ho na to. Nejdříve zapíral, ale nakonec se přiznal, že ji párkrát domů zavezl, ale že v tom nic není. Já mu řekla, že mi to vadí a on slíbil, že s tím přestane.
Před rokem povýšil a já tušila, že se zase něco objeví, a také ano. Protože mám zaměstnání nedaleko firmy, kde pracuje můj manžel, jela jsem minulý týden okolo a zahlédla, jak jel zřejmě na oběd s kolegyní, jen oni dva. Kolegyně je asi o deset let starší paní, normální, obyčejná. Opět jsem se zeptala, co to bylo, opět zapíral, že on nikam nejel, ale když jsem mu opakovala, že jsem je viděla, tak přiznal, že prý jeli jen na oběd. Ano, pevně věřím a doufám, že to tak je, ale proč v tom případě neřekne pravdu? Mám strach, že je mi nevěrný, a i kdyby nebyl, tak i jen představa toho, že si do našeho auta bere jinou ženu a jede s ní sám na jídlo, mě strašně užírá. Moc děkuji za váš názor. Čtenářka Renata, 36 let.
ŽÁRLIVOST VZTAHŮM NEPROSPÍVÁ:
Vážená paní Renato,
váš dotaz budu řešit průběžně, jak jej budu číst.
Už v prvním odstavci se přiznáváte, že víte, že manžel lže. To je zde donekonečna omílané téma špatné počáteční volby partnera, kterého si žena pustí do postele. (Hlavně, že hezky poskakoval na diskotéce...) Pořídila jste si s ním dítě, takže dělat s tím jde jen nějaké zlo, které (snad) bude menší než jiné zlo. Nejraději bych už tady skončil, no nic, jdu číst dál.
A jéje! Co jste vůbec opakovaně pohledávala před jejich firmou? Naproti vašemu baráku asi nebude, když tam manžel jezdí autem. Když si slídivá žárlivka vezme notorického lháře, je zaděláno na průšvih.
No ne – lhář něco slíbil. A vy na tom chcete stavět... Vysvětlila jste, kde se berete před jeho prací, ale stejně – to je náhodička, zase ausgerechnet když ti dva jsou spolu v autě.
Tak suma sumárum. Vás neužírá pomyšlení, že by na čalounění vašeho vozu usedla žena vezoucí se na pracovní oběd. Důkaz? Kdyby jí bylo sedmdesát, je vám to fuk. Vy prachsprostě žárlíte. Váš muž možná ani není lhář. Je k (milosrdným) lžím přinucen, nebude riskovat hádku a hysterické výstupy kvůli tomu, že blbec řekl pravdu. Paní je o deset let starší než vy, a přesto pro vás představuje konkurenci. Už to je na zamyšlení. Pokud je vám manžel s ní nevěrný, tak ne kvůli sexu čistému, ale kvůli sexu v klidu a bez výčitek a scén, bez křížových výslechů, bez slídilství.
Existují (u psychologů i na internetu) návody pro ženy, jak držet svou žárlivost na přijatelné uzdě, a to včetně definic, odkud kam je žárlivost přirozená a odkud dál je už chorobná.
Přečtěte si to, nebo absolvujte terapii, jinak synovi vyštěkáte z domova otce. I kdyby byl prolhaný, pořád lepší než žádný nebo cizí. (Jak nebýt za žárlivou stíhačku?)
