Článek
Silvie (38) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, můj problém není tak závažný, spíš je to taková někdy úsměvná, někdy trochu k vzteku věc, na kterou by mě zajímal váš názor. Žijeme s manželem 10 let, oběma je nám lehce pod 40 let, máme dvě školou povinné děti, oba pracujeme. Ale každý z nás má úplně jiné tempo. Už od začátku našeho vztahu, tedy když jsme spolu začali žít, potřebuje můj muž po příchodu z práce nějaký čas pro sebe, pak se nají (jídlo po práci chystám v 95 % já) a jde si odpočinout. V lepším případě zajde za dětmi po koupání jim něco přečíst, a tam usne.
Jídlo si s námi dá, ale kdykoli to jde, zaleze si s časopisem nebo mobilem do ložnice, a tam, jak říká, odpočívá, často i usne. Já mezitím obstarám děti, úklid, vymyslím zábavu, výlet, prostě program a mnohdy jdeme ven sami, bez manžela. Říkám si, že kdyby byl starší, tak bych to chápala, ale jemu ještě není 40, a jak jsem zjistila, s věkem to asi tak moc nesouvisí. Partneři kamarádek, starší i mladší, to prý mají dost podobně, jen to třeba mívá jinou podobu. Některý třeba pravidelně usíná u televize. U koupání dětí jsou na mobilu, nebo si čtou noviny. Čtou si, i když si s dětmi hrají. Prostě jsou s námi tak nějak napůl. Zajímalo by mě, proč to tak můj muž a ti další mají? Mám totiž pocit, že je to takový fenomén okolo mě. Děkuju moc. Silvie.“
Vážená Silvie,
váš problém je více k vzteku než úsměvný. Já jako vitální dědek, který neví, kam dřív skočit, tohleto nanicovatství mladých lidí (ano, jste mladí) nechápu.
Vaše podání obsahuje dva oddělené aspekty: Únavu a „tak napůl s rodinou“. Nezmiňujete se, kdy to celé začalo, takže vám nemohu vyčinit za špatnou volbu partnera, i když ten aspekt „tak napůl“ musel být detekovatelný už na začátku vztahu.
Nemám co fušovat lékařům do řemesla a nevím, jak moc se váš manžel v práci předře. Ale kdykoliv se setkám s chronickou únavou tak, jak ji popisujete, vytane mi na mysli lékařské varování, že chronická únava může být projevem zhoubné nemoci a dotyčný člověk by měl vyhledat lékařské vyšetření. Muž alespoň screening prostaty. Dalším důvodem ovšem může být i zoufalá fyzická kondice vaší generace. Ostatně o žádném provozování sportu se nezmiňujete. Pokud jste to ještě neudělala, přihlaste děti do sportovního oddílu, ať nejsou po tatínkovi.
Fenomén „rodina tak napůl“ je teď u mladé generace hodně v oblibě. Je výrazem neochoty postavit se čelem k morálním závazkům a po chlapsku si je naložit na záda. Výsledkem je životní kočkopes – nesezdaná partnerství, v nichž jména dětí nesouhlasí se jmény biologických rodičů. Jaký potom div, když takový „otec“ čte svým dětem, které se ale nejmenují po něm, pohádku, a přitom si druhým okem prohlíží mobil.
Dříve to fungovalo tak, že nespokojená žena přinutila svého muže k vyšším otáčkám přitahováním kohoutku své sexuální dostupnosti. Obávám se však, že ti dnešní ospalci a lenoši by takovou taktiku spíše uvítali, než by se začali snažit. Pokud by rovnou neutekli k internetu… Jak jsem mužský šovinista, musím s trpkostí uznat: chudáci dnešní mladé ženy.
