Jak to vidí chlap: Manžel je mi zas nevěrný. Může se změnit?

Naše čtenářka Yveta (31) má trápení s manželem a neví si rady se situací, v níž se ocitla. A proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento dopis:

Dobrý den, pane Hausmanne. Zjistila jsem, že mi byl manžel nevěrný. Opět. Poprvé se to stalo pár měsíců po svatbě. Po návratu z pracovního teambuildingu, který trval asi tři dny a byl v jiném městě, se začal zdržovat déle v práci a nakonec jsem zjistila, že si na tom výletě něco začal s kolegyní. Když jsem na něj uhodila, nejdřív zapíral, ale pak se přiznal a slíbil mi, že už se nic takového nebude opakovat a že šlo jen o opilecký úlet. Pak to mezi námi klapalo a klape dodnes. Jenže jednou mu pípla SMS, a protože nebyl v pokoji, nedalo mi to a mrkla jsem na ni. Díky tomu jsem přišla na to, že si dopisuje s nějakou ženou a evidentně spolu spí. Můžete mi vyčinit za to, že jsem se podívala do jeho mobilu, ale to nic nemění na faktu, že mě za pět let dvakrát podvedl. I teď mě ujišťuje, že jde jen o úlet a že všechno okamžitě skončí. Ale můžu mu ještě věřit? A může se on změnit? Podotýkám, že v sexu nám to vždycky klapalo a máme spolu dvouletou dceru. Yveta

Vážená Yveto,

již jsem zde několikrát opakoval, že muži holt nevěrníci jsou. Ne úplně všichni, ale to gros jejich populace, z kterého s největší pravděpodobností vylovíte svého partnera. (Z pytlíku se stovkou černých kuliček a jednou bílou vytáhnete prakticky pokaždé černou.) Je to dané geneticky, neboť dnešní muži jsou spíše potomci těch prapředků – rozsévačů. Proutníci své geny perpetuují do dalších generací úspěšněji než ti věrní a monogamní. Nadávat na to nemá cenu, stejně jako nemá cenu nadávat, že kráva pod sebe nadělá hnůj. Každý druh se vyvinul tak, jak to nejlépe vyhovovalo přežití jeho genů v další generaci. Píšu to proto, že mužská nevěra je problém systémový, celého (mužského) druhu, a proto je zbytečné se zabývat detaily, za jakých zrovna u vás k nevěře došlo. Je scestné se domnívat, že když se s tímhle nevěrníkem rozejdete, polepšíte si – pokud náhodou nevylovíte tu bílou kuličku nebo pokud si nevyberete ustrašence, který na to nemá…

Spousta žen vám v diskuzi bude radit, ať se manželovi (emancipačně) pomstíte také nevěrou. Jenomže to zase naráží na genetickou výbavu většiny ženské populace, která o nevěru, flirt a promiskuitu nestojí, ba je jí protivná, protože přirozená touha žen je patřit jednomu muži. Tento rozpor sexuálních strategií mezi mužem a ženou trvá již tisíce let a nikdo s tím nehnul. Každý živočišný druh si nese své blahé i neblahé vlastnosti. Případné stížnosti prosím zasílejte Stvořiteli, ať už je to Bůh, či evoluce. Tyto vlastnosti je třeba přijmout, jestli jejich užitečnost převyšuje jejich škodlivost, jako je tomu u té krávy a většinou i u muže, nebo odvrhnout, převažuje-li škodlivost nad dobrodiním.

Na vaši otázku: „Může se on změnit?“ tedy odpovídám: Nemůže (a nemůže za to). Můžete se s tím ale naučit žít, vlastně musíte, nechcete-li se nadosmrti vzdát mužského pohlazení. Prvním opatřením je: Nepátrat. Dívat se do mobilu je jako rozdělat obálku cizího dopisu. Nic tím stejně nedosáhnete, protože zde platí ono plzákovské: „Jak úspěšné, tak neúspěšné pátrací úsilí žárlivce končí jeho fiaskem.“ Proč? Když důkaz najdete, budete smutná, když ho nenajdete, budete zklamaná, že jste nenašla, co jste hledala. Druhým opatřením je uvědomit si, že podváděná je milenka, nikoliv manželka.

To milenka bude sedět u vánočního stromečku bez dětí a sama, milenka nic nezdědí, nepojede na dovolenou, bude ve věčné ilegalitě… Pokud se manžel vrací k vám a s vámi vychovává dítě, máte z něj 90 %. Když ho budete chtít celého, riskujete, že nebudete mít nic. Nechte mu těch 10 % jako úlitbu bohům.