Článek
Čtenářka Zdeňka (42) nám poslala na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:
„Vážený pane Hausmanne, moc vás prosím o radu. Manžel, se kterým jsme spolu 12 let, přišel s návrhem, že by se mnou chtěl jít na swingers party. Já jsem z toho přání úplně v šoku, protože jsem si doteď myslela, že se mu náš sexuální život líbí, nikdy si nestěžoval, naopak. Sex máme 3–4 týdně, experimentům jsme se nikdy nevyhýbali, což mu vždycky stačilo. Mně je ale představa přítomnosti kohokoliv ve chvíli, kdy se milujeme, zcela nepříjemná, natož hromadný sex! Je to pro mě vyloučená věc, to vím jistě. Ale jak mu to mám vysvětlit? Nechci, aby se urazil, a také mám strach, aby nezačal hledat jinde. Myslíte, že to hrozí? A proč to po mně chce, to mu už nestačím, a nikdy stačit nebudu? Mám hrozný strach, co z toho bude. Děkuju vám moc za názor, Zdeňka.“
Vážená paní Zdeňko,
pro muže je představa sexu s dosud nepoznanou ženou odjakživa opojná. Většina těch mužů, kteří si tuto touhu umí splnit (bohatí, mocní, slavní, fyzicky či jinak přitažliví) si tuto touhu také bez váhání plní. Mají harémy, otrokyně, milenky, fanynky, zbožňovatelky... Ti ostatní se o to v mezích svých možností aspoň pokouší – s většími či menšími komplikacemi si opatří milenku, vyrazí s „kolegy z práce na pánskou jízdu“ někam do Thajska nebo si v nejhorším pustí něco na internetu. Ještě větší zoufalec se pak pokouší dostat se do náručí cizí ženy pomocí vlastní manželky. Na swingers party se, jak známo, musí muž dostavit se ženou, jinak se nedoplatí... Až na pár světců se ale o nějakou tu nevěru pokusí každý – minimálně ve svých představách, což ho ovšem podle Bible vyjde nastejno, neboť „zesmilnil již v srdci svém“ (Matouš 5, 27–28).
Vaše otázky jsou tedy velmi naivní a odrážejí diametrální rozdíl mezi sexuálními strategiemi mužů a žen. Vyzrálé ženy si tento odvěký rozdíl uvědomují a rozumově jej skousnou podle hesla: Když chci mít užitek z hospodářského zvířete, musím se smířit s kydáním hnoje. Většina žen však před tímto nepříjemným faktem strká hlavu do písku – a pak se diví. Jako by nečetly životopisy úspěšných mužů, jako by nevěděly o lukrativní existenci nejstaršího řemesla, jako by jim cizí muži běžně nedělali neslušné návrhy.
Už jsem si zvykl, že názory na toto ožehavé téma řeší jeho kritičky nikoliv jejich logickým vyvracením, ale ostrakizací autora. Proto se zaštiťuji stejně smýšlejícími velikány, které tak snadno poplivat nejde, jako třeba Ovidius, Tolstoj, Čapek, Kundera... Za všechny slavný Arthur Schopenhauer: „Jen v Londýně je 80 000 prostitutek. A co jsou, když ne krvavé oběti na oltáři monogamie?“
Pokud manželka s mužovým záměrem jít na swingers party ráda souhlasí, což nebývá často, je všechno v pořádku. Jestli by tam měla jít z donucení, je to celé špatně, jako ostatně každý sex z donucení. Ve vašem případě je ovšem ve hře něco dalšího, a to usnadnění manželovy touhy po sexuálních výbojích v její relativně mírné formě – pořád asi lepší absolvovat swingers party než ho nechat vletět do náruče milenky. Jde tedy o zvážení obou zel.
Pokud je váš manžel trouba a žádnou milenku by stejně nesbalil, tak se do swingers party nenuťte. Jestli je to ale obletovaný frajer, asi byste tuto oběť na oltář „věrnosti“ složit měla. Jo, řečnit o kompromisech, ústupcích a vzájemné toleranci dovede každý – do chvíle, kdy je sám na tahu.
