Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Jany:
Dobrý den, pane Hausmanne, prosím vás o radu, jak reagovat na partnerovo chování, které vnímám jako velice ponižující. Mám přítele, s kterým jsem se poznala na internetové seznamce. Jsme spolu aktuálně osm měsíců. Přítel je velmi přitažlivý, inteligentní muž, který o ženy nikdy neměl nouzi. Vždy se jich kolem něj spousta pohybovala a jemu to ohromně lichotilo. Což by byla věc, se kterou bych se nějakým způsobem dokázala smířit. Koneckonců, také (troufám si říct) jsem atraktivní žena, které muži nezřídka věnují obdivné pohledy.
Náš vztah je jeden velký chaos. Když spolu trávíme čas, přítel se chová úžasně. Bere mě na výlety, věnuje se mi, snaží se, abych byla spokojená, šťastná, také po sexuální stránce je vše naprosto perfektní, milujeme se i několikrát za den a je to dokonalé.
Velké ALE však vidím v jeho aktivitě na internetových seznamkách. Má účet snad na všech existujících, přičemž všude má uvedeno, že hledá vztah. Na svých profilech na sociálních sítích nemá ani jednu jedinou naši společnou fotku, jelikož by to znamenalo, že přijde o ty davy obdivovatelek, se kterými si velmi často píše a které mu dnes a denně zasílají různé fotografie a často ho zavalují dotazy, kdy se konečně uvidí, kdy společně vymyslí nějakou aktivitu. Pochopitelně zároveň žádná z nich neví, že je přítel zadaný. Mnohokrát jsem mu říkala, že je mi toto jeho chování velmi nepříjemné. Nelíbí se mi, že aktivně vyhledává další a další seznámení, že náš vztah před veřejností prakticky tají (s výjimkou jeho rodiny). Jeho odpovědi jsou víceméně vyhýbavé: nejsem pejsek u boudy, abych ti hlásil každý svůj krok, svěřoval ti, kam a s kým jdu, co budu dělat, když se mě nikdo neptá, jestli jsem, nebo nejsem zadaný, nejsem povinný jim to oznamovat automaticky sám.
Zcela odmítá pochopit, proč mi to ubližuje, proč takové jednání nepovažuji za normální. Párkrát zaznělo, že je normální, když spolu partneři netráví 100 procent volného času, dokonce řekl, že každý může trávit i dovolenou se svým kamarádem či (v jeho případě) kamarádkou. Ano, pochopitelně spolu partneři 100 procent času netráví, ale myslím, že je (zvlášť pak na začátku vztahu) normální, že spolu partneři chtějí toho času trávit co nejvíce a posouvat ho tak stále kupředu.
Z toho všeho mi vyplývá, že se nechce vázat jedním vážným vztahem se mnou. Působí to na mě dojmem, že mě si chce ponechat jako takovou jistotu, zároveň si však bude hledat „zábavičku“ jinde a v případě, že to právě jinde bude klapat lépe, mě pustí k vodě.
Jsem asi hloupá, ale přítele navzdory jeho chování miluji, možná si ho v sobě samé idealizuji a doufám, že to třeba někdy bude jiné. Ráda bych na celou situaci znala váš názor, poněvadž mi bylo řečeno, že jako žena tohle pochopit nemohu. Děkuji vám. Jana
Vážená slečno Jano,
mnohokrát jsem zde dokazoval, že největší rozdíl v seznamovací strategii muže a ženy spočívá v tom, že žena hledá jednoho spolehlivého muže na celý život a muž sní o rozmanitosti sexuálních partnerek. Všechno má ale svou míru. A váš partner se ocitl za hranicí této míry. Vytyčit hranici toho, co je normální, je těžké – hranice normality mužského šovinisty bude jinde, než je hranice bigotního katolíka. Váš partner je ale i za tou benevolentní (šovinistickou) hranicí, a tak si na nějakou úzkoprsost v posuzování jeho chování nemůže stěžovat. Tato hranice leží někde od absolutní věrnosti, kdy mužovi genetická touha po sexuálních výbojích nestojí za ohrožení vztahu, jehož si nadevše váží, po dejme tomu občasný mimomanželský „seitensprung“, přičemž ovšem muž nikdy nezapochybuje o tom, že jeho pravé a stálé místo je u jeho rodiny. Tohle ženy nedovedou, a proto to nechápou. Navíc samozřejmě musí muž umět provést tuto eskapádu tak, aby svou ženu neranil, tedy v absolutním utajení.
Jelikož ženy o jednorázové sexuální avantýry nestojí, nejlepší cesta k jejich svedení vede přes nabídku trvalého vztahu, dnes tedy přes seznamky. A zde se váš partner ocitá za hranicí „regulérnosti“, a to hned z několika důvodů. Předně by to takto nesportovně a humpolácky dovedl každý. A protože seznamky (nepočítám profesionálky) vedou k „vážnu“, takové chování by vedlo ke světu, v němž nikdo neví, s kým je vlastně na vážno, a jestli tedy někoho má nebo ne – váš případ.
Modelový případ „přípustné“ sexuální avantýry je sportovec zmámivší svou obdivovatelku či muzikant uchvátivší posluchačku. To je totiž aféra od začátku nevázaná. Dotčená zájemkyně navíc není ze strany muže (tolik) citově faulována. Tohle je ovšem obtížnější cesta k cíli, a jestli to váš krasavec nedokáže, je to srab, který chodí lovit do chovného rybníka. Navíc se přitom nechá nachytat.
Žijete tedy s mužem (dokonce ho milujete!), který nedokáže udržet svou touhu na uzdě natolik, aby nefauloval – vás, ale i „milenky“. To je znak samolibosti, bezohlednosti a slabé vůle, což se může odrazit i v dalších oblastech vyžadujících charakterovou pevnost, jako je gamblerství, alkoholismus apod. V těžších dobách pak v tendenci před problémem prchnout než se mu postavit čelem.
Vím, v dnešní době, kdy je seznamování obtížné, je moje rada nepopulární, ale co se dá dělat: Pryč od něj.
