Článek
Klára se odhodlala napsat na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz dotaz: „Pane Hausmanne, dobrý den. Čekáme s manželem naše první dítě, mělo by přijít na svět za dva měsíce. Nemůžeme se shodnout v jedné věci. On chce být u porodu, ale já se toho bojím. Mám strach, abych se mu nepřestala líbit. Moje kamarádky muže u porodu měly a žádný problém z toho nebyl, ale můj muž je jiný. Extrémně vnímá vše krásné a zároveň extrémně reaguje na vše ošklivé. Když například najde v autě shnilé jablko, musím ho uklidit já, jemu se hnusí. Velmi si zakládá na tom, že dobře vypadám, a stará se v tomto směru také o sebe. Zkrátka je velký estét a vše ošklivé ho odpuzuje. Sice mě ujišťuje, že porod je něco jiného, navíc prý je to krásná věc, ale já myslím, že si ho dost idealizuje, pěkný pohled to prostě není. Co myslíte, mohlo by se stát, že bych se mu zošklivila? Setkal jste se někdy s takovým případem? A co si obecně myslíte o trendu muž u porodu?“
DALŠÍ INSPIRACE
Vážená Kláro, nebýt pochybných mediálních trendů a módních „in“ výstřelků, nikdy by to vašeho manžela nenapadlo. Porod byl odjakživa (aspoň v Evropě) babskou záležitostí za zavřenými dveřmi, maximálně s přítomností muže – lékaře.
Ženský rozkrok je pro muže symbolem slasti, krásy a tajemnosti, a teď má najednou muž spatřit, že je to i místo bolesti, krve a syrové reality bez příkras tajemna. Právem se bojíte, že ho tento zážitek může zbavit růžových iluzí. Případů, jichž se obáváte, že se totiž mužův postoj k ženskému klínu změní, je nepočítaně. Schválně jsem si kvůli vám udělal malou rešerši, a je jednoznačně prokázáno, že přítomnost manžela u porodu zhoršuje intimní život. (Výzkumné studie na požádání doložím). To ženy věděly už dávno, a tak se (až do nedávné doby) nesnažily vmanipulovat muže k této „podívané“.
Skoro všichni muži, kteří k porodu šli, k tomu byli nějakým způsobem manželkou morálně dotlačeni. („Hezky se pojď podívat, co jsi způsobil, a pak se podle toho chovej“ či „To sousedovic Franta je jinej hrdina, ten šel“). U vás je divné, že se do toho muž žene dobrovolně, nota bene takový fajnovka. Nechci říkat, že je to úchylné, ale normální to také není. Třeba to není jeho případ, ale (rovněž velmi módní) natáčení porodu na mobil je už zvrhlost čistokrevná...
Základem vaší nevyhnutelné diskuze na toto téma je zjistit (lze-li to vůbec), jestli si váš muž pod tlakem „trendy“ prostředí nechce u vás jenom takhle hloupě šplhnout, protože si myslí, že jste také „in“ a tím, že se přihlásí dobrovolně a bez nátlaku, vyroste ve vašich očích dvojnásobně.
Ptáte se, co si myslím o manželovi u porodu: Nemá tam co dělat. Divím se, že to vůbec porodnice umožňují. O koukání na to, jak někoho za živa nastřihují, párají a sešívají, nemůže soudný člověk stát. (Nemluvím o školeném personálu). Oceňuji, že máte dost soudnosti na to, abyste viděla všechen negativní dopad, který, tato – přiznejme si, pro normálního člověka otřesná – scéna může mít. Jednoznačně se přimlouvám za to, aby si manžel chvíli počkal a zjevil se, až bude po všem.
Ostatně rozhodnutí je eticky jednoznačně na straně ženy.
