Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Nikoly:
Vážený pane Hausmanne, moje devítiletá dcera je vážně nemocná, bohužel jsem na ni sama, protože rok před její nemocí jsme se s exmanželem rozvedli (on mi posílá peníze, ale do nemocnice, kam musíme každý týden dvakrát, nejezdí). Mám rodiče, kteří mi občas vypomáhají, ale oba ještě pracují, tak nemají příliš volného času. V práci mi zkrátili úvazek, za což jsem vděčná, ale i tak je vše strašně těžké skloubit. A po tom půlroce jsem opravdu vyčerpaná.
A tak jsem si zkusila dát inzerát a někoho jsem potkala. Vůbec jsem to nečekala, ale jsem zamilovaná a je to to jediné, co mě drží nad vodou. Je moc příjemné zase cítit, že někdo myslí i na mě. Jsem tu samozřejmě pro moji holčičku. A tak teď nevím, zda a případně kdy o svém partnerovi dceři říct, zda jí ho ukázat. A také mám strach, jak to vezme, je tak křehká. Co myslíte vy? Děkuji vám moc. Nikola
Vážená paní Nikolo,
po celou dobu čtení vašeho dotazu jsem čím dál více trnul, že k vašim četným ranám přibude ještě další bolest z nového vztahu – abych po posledním řádku vydechl s úlevou. Kéž vám to vydrží!
Pro to, aby vztah vydržel, však musíme dělat i mnoho nepopulárních opatření. Vaši větu: „Jsem tu samozřejmě pro svoji holčičku“ čtu pochopitelně tak, že kdyby měl padnout dichotomický příkaz buď já, nebo on, rozhodnete se pro ni. Takový příkaz ovšem nemůže vzejít od dítěte. (Nemocná) holčička v devíti letech ještě nepřemýšlí tak, že pro blaho maminky je ochotna lecčeho se vzdát (znám i zdravé děti, které jsou takové v 35 letech). Ta vás bude chtít celou jen pro sebe, to ale ještě není sobeckost, to je jen přirozený pud sebezáchovy. Na nového partnera může i žárlit a nevražit. Takovému nátlaku se nesmíte poddat, na to nemá právo, šlo by o (bohužel běžnou) manipulaci rodiče dítětem. Navíc není v pozici, aby si mohla poroučet, pročež se jí nebojte.
Na vaši otázku tedy jednoznačně odpovídám: Ano, máte dceři o partnerovi říci a posléze je spolu seznámit. Ovšem připravena na scény a kritická vyjádření, která – teď již poučeně – si nebudete příliš brát k srdci. Dcerka však musí být ubezpečena, že ve vašem srdci je pro oba místa dost a vždy bude pro vás ona ta první – což je ostatně pravda. Čas nakonec všechno srovná…
Na druhou stranu by se ani váš přítel neměl cítit „až na druhé koleji“. Samozřejmě, že košile je bližší než kabát a dceru budete podvědomě upřednostňovat – byla byste špatná matka, kdyby ne. Ale nemusíte to před partnerem přehnaně zdůrazňovat a neustále omílat. Nezahlťte ho svými starostmi.
Chvíle trávené s ním opravdu věnujte jen jemu – i když třeba budete duchem napůl u holčičky. My muži holt také občas potřebujeme mít pocit, že kromě nás nic neexistuje. A milujeme ženy, které nám ten pocit dovedou dát.
