Článek
Na známou adresu jaktovidichlap@prozeny.cz se odvážila napsat našemu chlapovi čtyřiadvacetiletá Anna, která se setkala v poslední době nejen se ztrátou otce, ale i s dvojnásobnou zradou jako z antické tragédie.
Čtenářka Anna: „Pane Hausmanne, v současné době řeším těžké dilema. Je mi 24 let, mému příteli 29. Po roce známosti jsem ho přivedla do naší rodiny na návštěvu. Musím podotknout, že můj otec byl vdovec a přivedl si domů novou ženu, podstatně mladší. Po několika letech manželství s druhou ženou zemřel na infarkt. Není to ještě tak dlouho… ale jsem v pozici novodobé Popelky…
Má macecha, 44 let, se zamilovala do mého přítele a její ,cit' byl opětován. Je to hezká žena, sebejistá, vzdělaná a chytrá, ale také vypočítavá a bezohledná. Bez nějakých hlubších zásad. Nezná překážky. Mám na výběr: buď odejít z domova, nebo trpělivě čekat, jak to dopadne. A co potom…? V tomhle se přece nedá žít! Děkuji vám za názor."
Vážená slečno, zaskočila jste mne vážností popisované situace – většinou se zde řeší blbinky à la pohozené ponožky. Pro detailnější rozbor situace jste se bohužel nezmínila o jedné zásadní okolnosti, a sice, co je to ten váš domov. V ideálním případě je to nemovitost, kterou vlastníte po rodičích, a pak s povedenou macechou i jejím (a zároveň vaším) „přítelem“ vyrazte neprodleně dveře. Přece nebudete vyklízet vlastní teritorium.
Pak je tu mezistupeň, že jste zdědila (jako neopomenutelná dědička) část domu, což by mně stačilo, abych jim jejich zradu „osladil“. V nejhorším případě nemáte nic (žijete v nájmu) a pak se odstěhujte – i kdyby to mělo být zatím na ubytovnu. Z domova vás „vykukakčila“ macecha. Nedá se nic dělat, jinému domov vyhoří, dalšímu přes něj přešla válečná fronta. Život jde dál.
Upínání se k domovu, který je v troskách, nemá cenu. Stejně tak nemá cenu trpělivě čekat, až (a jestli) se milostpán vybouří s „tchyní“ a vrátí se k vám. Stejně vás nemá rád – to byste mu aspoň stála za to, aby svou avantýru prováděl tajně, popřípadě aby jí po odhalení zanechal. Jako chlap bych pochopil, kdyby váš „přítel“ macechu někde ze zvědavosti „šmiknul“ a šel od toho. Dlouhodobě vést paralelní vztah je však výsměch vám a projev jeho slabosti.
Lidé mají sklon obviňovat spíše toho, kdo jim partnera svede, než partnera samotného. Žárlivý manžel při načapání manželky „in flagranti“ zmlátí nebo zastřelí chlápka, který vlastně za nic nemůže, třeba ani neví, že dotyčná je vdaná. Meneláos s Agamemnónem vyvrátili Tróju, ale zrádné Heleně, která se dobrovolně spustila i s Paridovým bratrem, nebyl zkřiven vlas.
I vy, pochopitelně, nevražíte na svou macechu. Plným právem, když se to tak vezme, kromě lásky milencovy vám vzala i značnou část lásky otcovské. Nesnažte se však na ni svalit veškerou vinu, abyste mohla nějak omluvit chování vašeho vykutáleného (doufám – ex –) přítele.
Ona ve svých letech v boji o „lásku“ odhodila všechny skrupule způsobem sice odsouzeníhodným, leč pochopitelným. Zásadovost evolučně ženám přežití spíše ztěžovala, a proto se u nich příliš nerozvinula a nijak zvlášť se na ni nespoléhá. Pro vašeho (ex)přítele se omluva najde těžko.
Píšete, že řešíte dilema. Dilema nastává tehdy, má-li člověk zvolit mezi dvěma zly nebo dvěma dobry podobné intenzity.
Ve vašem smutném případě žádné dilema nevidím – odejít od těch dvou je stokrát menší zlo než potupně čekat, jak to mezi nimi dopadne.
