Článek
Kateřina napsala o radu na adresu Josefa Hausmanna jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den, pane Hausmanne, chtěla bych se zeptat na váš názor. Jsem s partnerem 4 roky. On nemá žádné koníčky, jednoho kamaráda a spoustu známých. Jeho životním smyslem jsou sportovní zápasy v televizi – fotbal, hokej, formule, biatlon, cyklistika. Je opravdu vášnivým fanouškem. U televize…, na zápas nezajde. Jediné, kde spolu trávíme čas, je kolo. Jsou to rekreační výlety a jsou moc hezké. Nyní pracuje v dobré partě a přeji mu to. Jenže... několikrát za rok jdou na pivo – tento měsíc asi 3x, pak tu jsou 3 firemní večírky v roce a zase pivo. Neříkám, že to je každý týden. Nemám s tím problém, nemám problém s neustálým sportem v televizi doma. Fakt toto mi nevadí, a naopak mi imponuje, když si chlapi najdou tento čas. Nesleduji asi 7 let televizi a mám koníčky a vlastně mi to i vyhovuje. Co mi fakt vadí, ale je, že mezi těmi pivy s kamarády není jeden termín za rok pro divadlo, na prodloužený víkend nebo večeři se mnou. Jak to stojí peníze... nic není. Když už jsem naštvaná a zeptám se, kde je jeden termín pro nás dva, slyším, že co je mi do toho, že má s kamarády pivo a že závidím. Tak nevím, myslíte, že se to může změnit? Ještě dopíšu, že jsem štíhlá, cvičím a pečuji o sebe a jsem o 7 let mladší... Moc děkuji.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Vážená Kateřino, jste-li štíhlá, cvičíte, pečujete o sebe, jste o 7 let mladší než partner, máte koníčky a – co mi obzvláště imponuje – nesledujete televizi, pak máte na víc než na to, co jste tady popsala. Jelikož zřejmě nemáte děti, nabízí se otázka, proč s partnerem popsaných vlastností koexistujete (jiné slovo mě nenapadá).
Tedy pokud vám partner neposkytuje nějaké nevšední (sexuální?) rozkoše, které by jinde nebyly k mání, o čemž ale pochybuji, protože v televizi je sport furt a v hospodách piva nekonečně. Navíc se zdá být dost lenošivý… Pokud jste opravdu taková, jak jste se popsala, nemůžete mít problém najít si někoho kvalitnějšího – z hlediska toho, jak dovede potlačit své sobecké a lenivé (ne)zájmy ve jménu uspokojení zájmů vašich.
K nerozhodnosti vás vede buď lenost změnit stávající stav, nebo malé sebevědomí podrývající vaši víru, že byste (ještě) našla někoho jiného. Lenost a nízké sebevědomí se mohou také vzájemně potencovat.
Nezmiňujete se o tom, proč po tak dlouhé době nemáte děti. Možná je odpověď skrytá ve vaší větě: „Jak to stojí peníze, nic není.“ Pokud je to tak, nemařte s ním dále čas. S vaší (tělesnou i duševní) dispozicí sama dlouho nebudete.
Pokud je to jinak, musíte zvážit, zda občasné vyjížďky na kole (jediné plus, které jsem ve vašem vztahu zaznamenal) vyváží všechny zmiňované minusy. Když nejsou děti, je aritmetika jednoduchá: Vztah, kde mám více škody než užitku, mě dříve nebo později umoří…
Ptáte se, jestli se to může změnit. Může – ale jen k horšímu. Že už partner nepůjde ani na to kolo, protože v televizi dávají derby Benešov–Tábor. Nebude první, u koho propukne tento způsob závislosti – zatím ještě klinicky neklasifikované.
Obávám se, že ani moc není v oficiálním zájmu na tuhle závislost upozorňovat.
