Článek
Čtenářka Lenka (32) nám poslala na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:
Pane Hausmanne, jsme s přítelem asi půl roku a já právě zjistila, že mi po celou dobu lhal v tom, že má práci. Každý den do ní „chodil“ a pak se vracel, občas na mě počkal u té mé, což bylo moc hezké. Ale teď je to celé jinak a já si říkám, v čem všem mi nemluvil pravdu? Když mi teď něco říká, první, co mě napadne je – a je to pravda? A přiznal by, kdyby nebyla? Necítím k němu důvěru, a vůbec nevím, jestli ji můžu znovu mít. Tvrdí mi, že mi to, že je bez práce, chtěl mockrát říct, ale bál se mého odsouzení. Jsem z toho hodně špatná, prosím, poraďte mi, jak s tím mám já i my dva naložit. Děkuji vám moc, Lenka.
Vážená slečno Lenko,
ve dvaatřiceti by žena už moc vybíravá být neměla, ale všechno má své meze. Obecně pro každé soužití platí, že dlouhodobě nelze žít s člověkem, u nějž převládá škodlivost nad prospěšností. V takové symbióze se jedna strana trvale vyčerpává, což nejde do nekonečna. Vím, že dnešní hospodářská situace není růžová, ale práci, byť dočasně jen podřadnou, sehnat lze. Partnerovy výmluvy jsou tedy liché.
Zaráží mě forma vašeho výběru partnera. Ženy, poslušny svého genetického příkazu, tedy toho, co se jim po tisíciletí vyplácelo, velmi přesně detekují u muže jeho schopnost zabezpečit ženu a rodinu a podle toho se rozhodují. Pokud tedy mají na výběr. Pozorně prošetřují zdroj a velikost mužových příjmů, ochotu se s nimi o své statky dělit, podle velikosti darů odhadují mužovu velkorysost. Proto muži, chtějí-li získat přízeň žádoucích žen, vystavují na odiv znaky svého bohatství, moci i velkorysosti. S básničkou a kytičkou fialek by toho moc nepořídili… Zajímalo by mne, čím asi tento partner oslnil vás. Nevykládejte mi, že za celý ten půlrok jste všechny útraty táhla sama a nepřišlo vám to divné. Samozřejmě, jestli zdědil miliony po tetičce, ať si klidně nemaká, ale tak nějak mezi řádky čtu, že tohle zrovna není ten případ (ženy milionářů si nestěžují).
Protože vždycky může existovat něco, co si člověk neuvědomil nebo čemu nevěřil, ve vašem případě třeba, že partner skutečně shání práci a za svou situaci se stydí, dal bych mu pro čisté svědomí poslední šanci. Každý den ať vám nahlásí, kde práci sháněl a proč ji odmítl. A nechte si převyprávět jeho dosavadní pracovní historii. Pokud se v dohledné době nezaměstná, pak jsou vaše obavy, že je to notorický lhář a povaleč, podložené, a vám nezbyde než jít od něj.
Promiňte mi dobře míněnou poznámku o nutnosti sportovních aktivit kultivujících tělo – ženinu hlavní akvizici. Třeba nadváha zrovna není váš problém, ale jak si mám vysvětlit, že se nápadníka nezeptáte něco ve smyslu „Co jsi vůbec zač?“, než strachem, že byste musela odmítnout i to málo, co se hlásí. Ženy s hezkou figurou měly vždycky lepší možnost výběru, takže na ně spíše vyjdou ti pracovití a aspoň trochu úspěšní muži.
Přeji vám, abych se v tomto bodě mýlil, pokud ale ne, dejte na mě a uvidíte, jaké zázraky dokáže třeba hodina běhu denně.
