Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Kvůli svému bratrovi zanedbává mě i syna

Foto: Prostock-studio, Shutterstock.com

Foto: Prostock-studio, Shutterstock.com

Život není peříčko a své o tom ví i naše čtenářka Kristýna. Vadí jí zvláštní vztah jejího manžela k bratrovi, Kristýninu švagrovi. Příbuzní se stýkají tak často a tak intenzivně, že to výrazně narušuje chod domácnosti Kristýny a jejího muže. Co nešťastné ženě poradí šovinista Josef Hausmann?

Článek

Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Kristýny:

Vážený pane Hausmanne, ráda bych se vás zeptala na jednu věc, která mě trápí. V našem vztahu s mužem se často objevuje, a hádáme se kvůli tomu, bohužel. S manželem jsme svoji sedm let, máme tříletého syna. Oba jsme rodinné typy, máme blízko i k našim původním rodinám, což mně na muži zpočátku imponovalo. Nicméně, jak jsem postupem času zjistila, manžel je opravdu hodně fixován na svého mladšího bratra. A to tak, že se s ním schází dvakrát týdně, povídají si o všem, co se děje v našem manželství, bratr ví, o čem jsme si povídali, co plánujeme...

To by mi ještě tolik nevadilo, ale co mi vadí hodně, je to, že mám stále větší dojem, že manžel bratra upřednostňuje přede mnou a před naším synem. Když bratr potřebuje s něčím pomoct, muž hned běží a pomůže mu – i za cenu toho, že zruší naše plány. Když naplánuji výlet, tak hned zve bratra, zda by nechtěl jet s námi. Když něčeho uvařím více, porci zamrazí a pak nese bratrovi. Švagr je s námi na Vánoce, i když by mohl být s jejich rodiči. Také se už dvakrát stalo, že manžel propásl mé narozeniny, protože byl venku s bratrem, nebo nevyzvedl syna ze školky – byl s bratrem.

Strašně mě to mrzí a začíná mě to hodně štvát a nepřijde mi to normální. Když o tom chci mluvit, tak se vždy pohádáme, že prý je rodina nade vše. Ale já nechci, aby se s rodinou a jeho bratrem nestýkal, ale ráda bych, aby se jeho zájem více rozdělil mezi nás. Jak ho k tomu mám přimět? Děkuji vám za radu. Kristýna

Vážená paní Kristýno,

nedávno zde byl podobný dotaz, jen s tím rozdílem, že manžel upřednostňoval sousedku. Dělal jí instalatéra a tak... Zmiňuji to proto, abych vás uklidnil, že se v tomto ohledu dějí i horší věci.

Když si člověk někoho bere do manželského svazku, přijímá s ním i „všechno“, co k němu patří. Mnoho z toho bývá protivné a hodnotu partnera to snižuje, ale nedá se nic dělat. Bez onoho „všechna“ není ten partner k mání. Na rozdíl od shora zmiňované sousedky bratr vašeho manžela do toho „všechna“ patří. Dojemná starost o bratrův osud se bude proto těžko zpochybňovat. Já vím, všechno má své meze, ale ty nikde stanoveny nejsou. Zmiňujete se, že se kvůli švagrovi opakovaně hádáte, což znamená, že se vám nedaří si tyto meze „vyštěkat“. Váš manžel totiž na svém jednání nevidí nic špatného. V podstatě si říká: „Kdybych chodil někam za ženskou, tak chápu, že manželka nadává. Ale co jí vadí na tom, že jdu s bráchou na pivo a občas ho pozvu k nám?“ Víte, je spousta věcí, kvůli kterým žena posazuje muže na pomyslnou lavici obžalovaných, a přitom se muž ze svého pohledu provinile necítí a diví se, „co jí zas přelítlo přes nos“. Z toho vznikají hádky. Muž se cítí provinile, když – pod nějakou (vylhanou) záminkou – stráví s milenkou víkend třeba na lyžích ve Špindlu. Vůbec se ale nebude cítit provinile, když ve stejný víkend pojede ve stejném Špindlu lyžařské závody – přestože z pohledu ženy „okradl“ rodinu o stejný čas a peníze. A tak to je i s časem, který váš manžel tráví s bráškou.

S manželem se kvůli švagrovi hádáte zbytečně, protože on se sám před sebou ničeho nedopouští – i když uznávám, že svou bratrskou lásku trochu přehání. Ale ruku na srdce, kdyby měl dvakrát týdně trénink a o víkendech zápasy bez ohledu na to, jestli máte narozeniny, nebo jestli byste ráda do divadla, reagovala byste asi stejně jako na toho bratra. Takže vám v žaludku neleží upřednostnění švagra, ale vaše upozadění před něčím jiným, ať je to cokoli.

Kdysi jsem zde dokazoval, že ženská žárlivost je neochota ženy dělit se o partnerův čas a jeho statky s nějakou jinou. Vy zde demonstrujete, aby se tak řeklo, žárlivost v širším slova smyslu. Na vaši obranu dodávám, že je to (bohužel!) chování pro ženu přirozené a v souladu s evoluční psychologií, neboť se historicky vyplácelo.

Co s tím? Počkat, až si pana švagra uloví nějaká žena, která mu jeho volný pohyb omezí, popř. mu aktivně nějakou hledat. Do té doby se zkusit nad tím povznést. Otrávit si manželství kvůli nedospělému příbuznému, který stejně dřív nebo později zmizí ze scény, nemá cenu.

Načítám