Článek
Když je žena dlouho sama, určitě po nějaké době zatouží po mužské polovičce. Jenže, kde ji potkat? Venku mezi lidmi? Ale nebude sama působit jako zoufalka na lovu? Přečtěte si, jak to vidí chlap! Anebo mu pošlete vlastní dotaz na jaktovidichlap@prozeny.cz.
Čtenářka Iveta: „Když se chce žena seznámit, má jít někam do společnosti sama, nebo s kamarádkou či partou přátel? Jinými slovy: V jaké situaci si muž troufne ženu oslovit? Když jde sama, nebude vypadat jako zoufalka, která loví?“
Vážená slečno, ať už se zde dobereme k upřednostnění jakékoli strategie – s kamarádkou či bez ní – nade vším stojí: Vyrazte v každém případě. Už jsem zde kdysi psal, jak se my chlapi divíme, kde jsou ty ženské zalezlé. Zapomeňte na to, že by vás někdo z mužských odsuzoval jako „zoufalku, která loví“. (Maximálně některá žárlivá manželka přítomného muže.) Naopak oceníme, že něco podnikáte pro vypořádání se s osudem a nakonec je to i v našem zájmu. K naší škodě sedí každý večer tisíce žen samy doma, protože „nemají, s kým by vyrazily“ a „jak by to vypadalo, kdybych šla sama“.
Teď jde o to, co nazýváte „do společnosti“. Mlčky předpokládám, že vám jde o takzvanou dlouhodobou seznamovací strategii, tedy o trvalý vztah, nikoli o jednorázovou sexuální avantýru. O tu ovšem půjde většině mužského osazenstva v barech, restaurantech, na plovárnách a podobně. Přesto bych tuto arénu neopomíjel, protože i původně jednorázová „alotrie“ se mnohdy přetaví v trvalý vztah – pokud jste ovšem ochotna tu jednorázovou aférku (opakovaně) zariskovat.
Problematiku dvou žen jdoucích do společnosti už mistrně rozebral Milan Kundera (….ta hezčí doufá, že její krása vedle té ošklivější ještě více vynikne a ta ošklivější si myslí, že zkrášlí v odlesku té hezké). Z pohledu běžného single muže, který pozoruje dvě kamarádky u stolku (někde u tance) je trapné jednu k tanci vyzvat a druhou tam (chudáka) nechat sedět. Trapně musí být i té k tanci vyzvané kamarádce před tou druhou, kterou opouští a zanechává u stolku samotnou. Navíc si chlap, rozhodující se, zda ke stolku jít či ne, myslí – a to ho odrazuje – že by mohl dvě dobře se bavící kamarádky rušit.
Ideální by tedy byli dva single mani, ale to je a) málo pravděpodobné a b) nastane zde problém s tím, že oba budou chtít tu hezčí. (Pohádku o dvou stejně krásných single kamarádkách na lovu dvou princů přenechme snílkům.)
Celou esej směřuji k závěru, že nejlepší místo k seznámení je parta lidí, kterou sdružuje společný zájem: sportovní, zájmové, šachové či turistické kluby a podobně. Jak pozoruji okolí, klubová činnost postupně zaniká, takže to budete mít čím dál těžší. Navíc kdo v mládí nehrál tenis nebo nejezdil na kajaku, těžko bude vstupovat do tenisového nebo vodáckého oddílu (proto nuťte děti ke sportu a hudbě)! Nezávazné partičky (z lidí, kteří si vlastní dobrodružství neumějí sami zorganizovat, ale to vám může být fuk) se vytváří i kolem rádoby dobrodružných cestovek.
A sama nebo s kamarádkou (hezčí i ošklivější) budete vždy obletována v sobotních horolezeckých a vodáckých hospodách, kde je žen notorický nedostatek.
