Článek
Anna (29) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz:
„Pane Hausmanne, četla jsem několik vašich rad čtenářkám, které mi přišly trefné, proto jsem se rozhodla vás požádat o radu k naší situaci s manželem. Jsme mladá rodina se dvěma dětmi, s manželem jsme spolu 7 let. Já jsem s naším druhým, nyní dvouletým synem na rodičovské dovolené, starší syn chodí do první třídy.
Do doby, než manžela povýšili na ředitelskou pozici, což je přesně půl roku, jsme se měli opravdu moc hezky. Manžel se mně i dětem věnoval, jezdil s námi o víkendech na výlety, zajímal se o to, jak se máme, co jsme dělali a tak... Bohužel relativně po krátké době se začal měnit. Nejdřív s námi přestal úplně trávit víkendy, prý má hodně práce. To jsem chápala, ale ono to není vše. Chodí domů čím dál později, děti nevidí ani při koupání, už většinou spí. A úplně se změnil i povahově, nebo jak bych to řekla. Vše musí být po jeho, když řeknu svůj názor, tak na mě vyjede, že tak to není, o všem se chce hádat a musí mít poslední slovo. I na děti je ostřejší, nemá s nimi trpělivost, když už je tedy vidí, to mi vadí nejvíc.
Z jeho povýšení jsem měla na začátku velkou radost, i jsme to spolu předem hodně probírali a shodli se na tom, že to bude dobrý krok v jeho kariéře, a samozřejmě i dostal přidáno, to víte, každá koruna se v naší situaci hodí. Ale teď toho lituji, mám dojem, že manžel je úplně jiný člověk, vůbec nevím, co s tím mám dělat, jak získat zpět toho hodného a zajímajícího se muže a tátu. Jde to vůbec? Prosím, poradíte mi? Děkuji vám, Anna.“
Vážená paní Anno,
k vašemu příběhu mám tři navzájem nesouvisející poznámky, z nichž si pak možná sama – znajíc více faktů – nějaký závěr odvodíte.
1. Vyčítací past. Tímto termínem nazývají psychologové neřešitelnou situaci, v níž člověk nemá šanci, aby se zavděčil. Ať udělá krok vpravo či vlevo, pokaždé to bude z hlediska posuzovatele špatně. Například dává-li muž přednost rodině před kariérou, vyčítá mu žena, že nosí domů málo peněz, protože je lenoch, který si raději hraje doma s dětmi, než by přidal v pracovním nasazení a lépe zaopatřil rodinu. Když muž poslechne a přidá, někam to dotáhne a nosí domů peníze. Ale práce ho absorbuje, a tak je mu vyčteno, že se věnuje málo rodině a je pořád nervózní z práce.
2. Neunesení moci. Z archivů známe velkou spoustu příkladů, kdy běžný živáček byl povýšen na post, ze kterého mohl najednou rozhodovat o osudu druhých a tuto situaci díky své povahové malosti neunesl. V extrémních případech se takto najednou zrodili sadističtí kápové ve věznicích a koncentrácích, mnozí je zažili na vojně. Patří sem i straničtí či fašističtí funkcionáři, zaslepení revolucionáři s páskami na rukávech a podobná svoloč. Nejmírnějším (protože zákony omezeným) produktem této malosti jsou pak dnešní mladí, nadějní, progresivní a hlavně draví manažeři, mezi něž by (odhadnutým) věkem váš manžel mohl patřit.
3. Čím vyššího statusu muž dosáhne, tím lépe „voní“ ženám. Slavný a mocný Henry Kissinger prohlásil: „Moc je nejsilnější afrodisiakum.“ Jediní muži, kteří si mohou splnit všemužské sexuální fantazie, jsou ti mocní. Na postu ředitele má chlap na výběr z jiného katalogu žen, než když v tom podniku dělal údržbáře. I tuto situaci by ale měl duševně vyspělý muž umět zvládnout, například tím, že rodinu postaví na nejvyšší stupeň hodnot, a ty řekněme „sekretářky“ si střihne tak, aby mu nenabouraly soukromí. Nedospělý a duševně malý muž novou „úžasnou“ ženskou náruč nezvládne s nadhledem Casanovy, ale propadne jí a najednou mu – částečně i na naléhání „sekretářky“ – začne manželka i s rodinou stát v cestě za něčím velkolepým. A na lidi, kteří nám stojí v cestě, býváme nevrlí a nemáme na ně čas...
Abych si mohl dovodit relevantní závěr, musel bych znát vašeho muže aspoň tak jako vy. Snad vám nastíněné důvody poslouží jako vodítko ke zjištění, kde je zakopaný pes.
