Článek
Kamila se Josefa Hausmanna ptá: „Zdravím. Moje nejlepší kamarádka má 29 roků a je ještě panna! Největší fór je v tom, že je to vážně kočka. Znám ji odmalička, se vším se svěřujeme. Když spolu někam vyrážíme, chlapi po ní koukaj. Lesba rozhodně není. Vím, že má snad až panickou hrůzu z otěhotnění. Prášky brát nemůže a kondomům nedůvěřuje. Nedávno se mi svěřila, že se za to, že je ještě panna, stydí, a kdyby si s někým začala, musela by s pravdou ven. Proto se ptám, jak to, že je krásná holka skoro ve třiceti panna, vidí chlap(i)?“
Vážená Kamilo, chlapům (nemuslimským) je okolnost, zda žena je, či není panna – jedno v kterém věku –, celkem fuk. Atraktivita dané ženy se tím nezvyšuje ani nesnižuje. Obava z přiznání pravdy je tedy zbytečná. Kdyby k tomu došlo, chlapa spíše potěší, že právě jeho ona žena považuje za tak výjimečného, že mu poskytne to, co dosud odpírala jiným – samozřejmě byli-li nějací jiní, což, jak říkáte, je tento případ.
Je ovšem podivné, že žena tak obletovaná, jak píšete, si v 29 letech ještě mezi muži nevybrala. Pominu-li náboženské či zdravotní důvody, o kterých byste se asi zmínila, trpí vaše přítelkyně některým ze dvou syndromů, nebo kombinací obou.
- Syndrom čekání na prince. Ten (evolučně) dříme v každé ženě – aby se náhodou „nepodhodila“ a za své „zboží“ dostala nejvyšší cenu, kterou je trh ochoten nabídnout – a u vaší kamarádky je přehnaně vyvinut. Muži si o podobných ženách (uraženě a škodolibě) myslí: „Ta bude tak dlouho čekat na prince, až (jí) uschne.“ S postupujícím věkem bude čím dál zoufaleji vzpomínat na hodné hochy, které odmítla (byli moc hodní a nevýrazní), a nakonec skončí po boku někoho, kdo má do prince hodně daleko. Chudáci její rodiče.
- Syndrom hrůzy z otěhotnění – pochopitelný, leč neženský rys, který měl již dávno skončit na genetickém smetišti.
Podobných syndromů je (i u mužů) spousta. Moudrá příroda to zařídila tak, že sexuální pud a touha po partnerském objetí (v obou smyslech slova) lidi nakonec donutí tyto vnitřní překážky psychického rázu překonat. Paškrtného, zmlsaného člověka také nejlépe „vyléčí“ hlad. V případě vaší přítelkyně, kterou nevyléčil ani „hlad“, hrozí asi i nějaká forma asexuality, která se dá ovšem částečně léčit. Léčit (u psychologa) se dají i ony dva shora zmiňované syndromy. Na to, aby se člověk začal léčit, si ale musí připustit, že je nemocen. Jste-li opravdu její kamarádka, zapůsobte na ni v tomto směru.
Devětadvacetiletá obletovaná panna v r. 2016 úplně psychicky v pořádku nebude.
