Článek
Je tu čtvrtek, kdy na Proženy.cz na vaše otázky odpovídá Josef Hausmann. Tentokrát se na něho v e-mailové adrese jaktovidichlap@firma.seznam.cz, kam můžete napsat svůj dotaz i vy, obrátila čtenářka Martina.
„S manželem jsme se brali před 10 lety, záhy se nám narodil syn, dva roky po něm další. Před pár lety jsem se sice vrátila do práce, ale manžel nosí domů opravdu pěkné peníze. Má ovšem velmi tradiční přístup k tomu, jak má rodina fungovat. Na začátku našeho manželství mi společný účet přišel jako dobrý nápad. Chtěli jsme postavit dům, takže jsem tam pochopitelně převedla i veškeré své úspory. Dům máme a peněz asi taky dost, protože skoro za nic neutrácíme. Manžel je prostě skrblík. Nemám ani kartu, peníze na provoz domácnosti mi dává, a když potřebuju víc, musím to zdůvodnit. Každý týden předkládám účtenky.
Nejvíc mě ničí, že vyžaduje úplnou kontrolu nad mým životem. Má přístupová hesla k mému e-mailu, facebookovému účtu, kontroluje mi telefonní výpisy. Když jsem se to pokusila změnit, nastalo peklo. Zavolal děti a před nimi na mě řval, že kdybych prý měla čisté svědomí a úmysly, tak mi nevadí, že čte moji poštu. Obráceně to ale nefunguje a vysvětluje to tím, že on je přece chlap. Ani nevím, jestli nás má rád. S dětmi si nepovídá, nehraje, nebyl s nimi ani na hřišti u domu a se mnou už dávno nespí. Chodí jen do práce a po nocích hraje hry na počítači. Kamarády nemá. O psychologovi nechce vůbec slyšet. Vím, že to není v pořádku, ale nevím, co mám dělat, kvůli dětem i sobě…“
Související články
Vážená paní Martino, dříve jsem byl s podobnými „stěžovatelkami“ rychle hotov s tím, že doplácejí na špatnou volbu partnera pro život. Dnes, když vidím tu novou generaci potenciálních mladých otců, jimž moderní ideologové vnutili spotřební hierarchii hodnot, už tak příkrý nejsem. V podstatě není z čeho vybírat, a když se konečně někdo uráčí založit rodinu, zaplať pán Bůh za něj, i kdyby to měl být takový lakomec a despota, jakého jste s povděkem brala vy. Vzedmutí touhy, které je nutné pro založení rodiny, v něm vzplálo jen na krátko, aby se zpátky zařadil mezi ty miliony omezenců, kteří si myslí, že hlavní je být „in“, a to se pozná podle vydělávání peněz, smartphonu, tréninku na triatlon, cyklozájezdů do Vietnamu a vůbec schopnosti žít si pro sebe. V těch ovšem k onomu vzplanutí touhy nedojde – na rozdíl od toho vašeho – už asi nikdy…
Citová nevyzrálost vašeho muže (tento důležitý termín si, prosím, vyhledejte na Seznam.cz a nastudujte) se projevuje sobectvím, absencí empatie a nevolí uzavírat bližší přátelství – dokonce ani s manželkou či vlastními dětmi. Muži, kteří nemají kamarády, jsou už diagnózou samu pro sebe, jež by měla být varováním. To, že váš muž s dětmi nikdy nezajde ani na hřiště, je jeho nejtěžší minus. V tom totiž nespočívá, jak vy říkáte, tradiční přístup k rodině. Naopak, muž si s dětmi má hrát, a to úplně všechno – Člověče, nezlob se!, na schovávanou, na hudební nástroje, šachy, sporty… Divím se, že ho to vůbec baví, financovat jen výdaje na děti, ale nic si s nimi neužít! I když hodně pracuje, pořád má víkendy, dovolenou a večery. Ještě bych chápal, kdyby měl něco proti vám a odbýval si sex u počítače, což zřejmě činí. Proč nejsou děti smyslem jeho života, to ovšem nechápu, ale já z téhle generace nechápu skoro nic.
Radu mám jen takovou, na kterou byste přišla sama – děti nechť jsou vaší hlavní náplní života. Podle jejich štěstí se bude měřit štěstí vaše, bohužel ne manželovo. A z jeho područí se vymaňte: založte si tajný e-mail, kupte si tajný telefon a nechávejte ho v práci, vytvořte si vlastní peněžní fond, neodmítejte zájemce o sex, z některého se třeba může vyvinout lepší partner pro život.
To jsou původně rady pro chlapy po boku majetnické ženské. Nějak jste se narodila do opačného gardu – další to smutný fenomén doby.
