Článek
Paní Lenka napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Vážený pane Hausmanne, předem mého dopisu vás musím pochválit za vesměs vtipné odpovědi. Někdy se smíchem uvažuji, že bych vám ‚konkurovala’ svou poradnou Jak to vidí žena, abyste se taky občas zasmál a třeba i podivil. Ale k mému dotazu.
Jsem 65 let mladá (nikoliv 65 let stará), sportovně založená žena štíhlé postavy (to je poznámka speciálně pro vás). Mám plno aktivit a důchodově si užívám života. Před mnoha lety mi tragicky zemřel manžel, měla jsem to štěstí, že jsme byli parťáci, měli jsme i podobné zaměstnání a zájmy. Mám velkou rodinu, dvě děti, tři vnoučata, mnoho přátel a známých, takže v sociální oblasti vůbec nestrádám.
Náhodou jsem se seznámila s mužem – cizincem (Rakousko) zhruba v mém věku, s kterým jsem se začala nejdříve občas, později pravidelně setkávat (asi jednou za 3 týdny na víkend). Je podobně aktivní jako já, máme společné zájmy, podotýkám, že si rozumíme i v sexuální oblasti. Problém se ale objevil po asi osmi měsících, kdy mi oznámil, že je ženatý (před tím vystupoval jako svobodný volný muž). Již dříve jsem si tu otázku na základě jistých indicií kladla, například nikdy mě k sobě nepozval, o víkendech se většinou neozýval, ale nějak jsem tu myšlenku vždy zahnala. Prostě mi lhal a velmi mě to ranilo. Pokusila jsem se porozumět jeho argumentům, proč to udělal, prý mě nechtěl ztratit ani zranit. Se svou ženou tráví hodně času, jsou kamarádi, prý spolu ale sexuálně nežijí. Prý... Děti nemají. Ona o mně neví a je prý zbytečné, aby věděla. Zbytečně by se prý trápila a to on nechce.
A teď se tedy ptám, mám se s ním rozejít: lhal mi, je ženatý (takže jsem na stará kolena za potvoru, co odtahuje ženatého muže od manželky). Ale mezitím se utvořil oboustranně velmi hezký vztah. Nebo mám dělat, že je mi to jedno a ve vztahu pokračovat? Děkuji za váš názor! Zdraví Lenka.“
Vážená Lenko,
genetická výbava, kterou jsme zdědili po předcích (kterým se po tisíciletí vyplácela), se selektovala především podle toho životního období, které je pro lidský rod rozhodující – období plodnosti. Tyto geny nutí (dodnes, přestože jsou díky antikoncepční pilulce a sociálnímu státu přežitkem) ženy k obezřetnosti, podezíravosti a důkladnému prověřování muže – potencionálního otce – z hlediska jeho nezadanosti, zamilovanosti a tím pádem ochoty a schopnosti ženu a potomstvo zabezpečit. Ženy, které tuto „lustraci“ muže neprováděly, vymřely i s nezaopatřeným potomstvem už někdy v paleolitu. Dneška se dožily jen ty, které „lustrační“ gen mají.
Ve vašem věku vám ale nehrozí ani nezaopatřené potomstvo, ani vás nemusí znepokojovat, zda se budete dělit o tok mužových statků s nějakou jinou. Ve vašem věku máte už jen bezstarostně trhat ovoce života, hlavně když chutná. V tom vám ovšem brání onen zlořečený gen, který vám už k ničemu není, je železnou koulí na noze vaší svobody – stejně jako brání ve svobodném pohybu konečně emancipovaným ženám, které díky tomuto genu nakonec stejně vyhodnotí každé sexuální dobrodružství, které neskončí trvalým svazkem, jako zradu ze strany muže. Geny jde přemoci rozumem. Tak ho zapojte a s tím Tyrolákem se nerozcházejte, naopak, pěstujte si ho jako květinku. Přece kvůli blbému genu nepřijdete o příjemné chvilky s mužem, který o vás stojí. To, že (charakterně) neopustí zestárlou manželku, je jeho problém, jehož řešení vám nepřísluší.
Když už tady mám po delší době genetické exposé, rozeberme si ještě vaši větu: Lhal mi, že je ženatý. To zase on poslechl genetického příkazu: S pravdou u ženy nic nepořídíš. I tento genetický rys se mužům po tisíciletí vyplácel.
Prožila jste – a doufejme, že ještě prožijete – s tímto mužem spoustu krásných chvil. Ruku na srdce – myslíte si, že byste všechno to krásné prožili, kdyby hned na počátku „kápl božskou“?
