Článek
Naše čtenářka Helena píše: „Dobrý den. Koncem loňského roku jsem ,blbou náhodou‘ zjistila, že má můj manžel tajný vztah s jinou ženou. Jsme spolu dlouho, v lednu to bylo 40 let. Brali jsme se hodně mladí, bylo nám 20.
Tohoto jsem se vždycky bála, že se dost nevybouřil v mládí, ale myslela jsem si, že má krizi středního věku už za sebou. Byla to iluze. Právě v té době (kolem 40.) se mu ozvala bývalá přítelkyně. Ona se právě rozváděla, tak asi hledala někoho nového. Manžela to potěšilo, pošimralo to jeho mužskou ješitnost a začali se scházet. Prý jí hned na začátku řekl, že je ženatý, má 2 děti a nehodlá na tom nic měnit.
Já jsem po narození 2. dcery onemocněla roztroušenou sklerózou, byla jsem často v nemocnici, pak v lázních. Potom se prý intervaly jejich setkávání začaly prodlužovat, ale stále si psali a telefonovali...
Ona je 10 let znovu vdaná, ale prý moc šťastná není. Dobře věděla, že já o ní nevím, přesto ho pořád uháněla, volala mu i o víkendech (to jsem všechno zjistila až dodatečně). Pro mě to byl šok. Manžel tvrdí, že mě miluje, prý mu to zvedalo sebevědomí. Ale to moje bohužel naráz skončilo v kanále. Opravdu je mužská ješitnost takový fenomén, že chlap kvůli tomu riskuje fungující vztah?
Vážená Heleno, psychologové vyučují, že součástí lidského sebezáchovného mechanismu je vytěsňování nepříjemných faktů nebo jejich falešný výklad. Příkladem toho je celospolečenská neochota přiznat si, že jedna žena nemůže natrvalo vyplnit všechny mužovy touhy, z čehož vyvěrá dvojí morálka. Ta první, propagovaná hlavně ženami, hlásá monogamii a slogan „žili spolu šťastně až do smrti“, ta druhá se nesnaží popřít existenci nevěry, prostitutek a volných manželství a v tichosti ji toleruje.
V linii s odmítáním připustit přirozený jev mužské touhy „zkoumat svět“ je i falešný ženský výklad mužského zahýbání – vylepšování si ega, obviňování oné cizoložnice z nenechavosti, mužova nevybouřenost z mládí… O něco takového se pokoušíte teď Vy.
To není mužská ješitnost, na kterou se snažíte svést jeho (bojím se napsat – přirozené) jednání. Součástí přirozenosti, pod jejímž diktátem jedná, je ovšem také neporušená láska k rodině a manželce.
Ženy tohle nedovedou pochopit. Nemají v krvi sex jako dobrodružství, a tak nechápou, že se mužův výboj, ať je veden k dobytí severního pólu nebo ke stažení sekretářčiných kalhotek, odehrává na pozadí rodinného krbu, který muž ani na chvíli nezpochybnil a ke kterému se rád vrátí.
Svůj postoj k ženě a domovu považuje za tak čistý a výbojem nenarušený, že by vám o něm nejraději vyprávěl. Na rozdíl od polárních dobrodružství si ovšem uvědomuje, že by manželku (kolikrát jistě obecně zajímavé) scény z kanceláře sekretářky spíše popudily. Z hlediska jeho postoje k ženě a rodině považuje muž však oba druhy dobrodružství za stejně benigní.
Co ale s tím? Především neuzavírat se před neměnnými, i když protivnými, zákonitostmi přírody (protože Vás stejně dostihnou), ale naučit se s nimi žít. Když tohohle chlapa vyženete, další bude s vysokou pravděpodobností stejný – stejně jako když jeden potok nakonec přetekl přes hráz, přeteče i druhý přes jinou hráz, protože voda vždycky teče s kopce. Zkuste se chovat tak, aby nedocházelo k „blbým náhodám“, při nichž odhalíte, co nechcete vědět.
Je vám oběma kolem šedesátky, ta sokyně také už nebude z nejmladších, takže základní nebezpečí, že by Váš muž někde spískal další rodinu, je mimo hru. Vyhráváte Vy, k Vám se vrací, s Vámi sedí u vánočního stromečku, s Vámi jezdí na dovolenou…
Sebevědomí ztrácíte zbytečně, podváděné jsou i filmové hvězdy. Upevněte si ho zvýšenou sexuální aktivitou – nejen že tím zároveň posílíte mužovu sounáležitost s Vámi, ale kromě kortikoidů je sex jediný osvědčený lék difuzní sklerózy.
Kolikátá už jste žena na těchto stránkách, která chce třímat mužovu duši celou? Nezkoušejte to, nebo o něj na stará kolena ještě doopravdy přijdete. Ve vztahu je třeba leccos překousnout, nechtějte vědět, co všechno denně překusují muži.
