Článek
Naďa napsala našemu chlapovi: „Je mi 25 let. S mým přítelem VŠ končíme příští rok studia. V minulosti jsme oba předpokládali, že až dostudujeme, najdeme si práci a do našeho společného života, až se stabilizuje, si pořídíme jedno, dvě děti. Tedy klasická rodina.
Ale můj přítel začíná od našich společných plánů ustupovat. Setkal se s názorem, že nemá cenu mít děti, což ale neznamená, že nechce žít s partnerkou. Jen nevidí důvod, proč by se měl rozmnožovat a trávit život šetřením na kočárek, byt, následně spořením na studia svého potomka. Prostě jen pracovat a šetřit celý život – v tom nevidí účel. Prý 43 % mužů ve věku 25–30 let má tentýž názor. Je tohle představa smysluplného života? Jak se na to díváte Vy, dr. Hausmanne?“
Vážená slečno, lomcuje mnou vztek, když čtu, jací jsou (údajně ve vysokém procentu) dnes mezi mladými kluky sobci. Smyslem života i našeho poslání na Zemi je šetřit na kočárek, na zbudování domova a na výchovu další generace, nikoliv na „Hopsa hejsa do Brandejsa“. Opusťte ho – na rozdíl od Vás on postrádá člověčenství. Vsadil bych se, že vyrostl v tzv. neúplné rodině (s chybějícím otcem). Já smutním, feministky jásají nad dalším posunem v rozvratu rodiny.
Na můj důchod bude ještě makat on, ale kdo bude makat na jeho důchod? Tohle jsou typičtí „po-mně-potopové“. Hlavně si užít – tady a teď. Média ve službách komerce s brakem je v tom vydatně podporují. Tihle lidé nemají pořádný zájem budovat něco stabilního, nedej Bože šetřit miliony na domov. Na co? Stejně se tam chodí jen vyspat.
Podobají se těm zoufalým asijským stavebním dělníkům v Emirátech, kteří – aby ušetřili za ubytování – přespávají v šuplatech, která sdílejí po směnách ještě s někým napůl. U těch je to ale pochopitelné, chovají se jako na frontě, domov mají jinde a tam na jeho budování ušetřené peníze posílají.
Ovšem lidé typu Vašeho přítele veškeré konání zaměřují jen na sebe. Na jeho (chabou) obranu uvádím jeho věk 25 let, i když v tomto věku například Václav II. zakládal kláštery a byl již deset let ženat či Karel IV. již dlouho moudře spravoval otcovy země. Dnešní 25letí jsou ještě rozmazlení kluci zdaleka ne na ženění. Pětatřicetiletý by (doufám) mluvil jinak.
Radu jsem Vám již v úvodním návalu zlosti dal. Pojďme ještě v klidu rozebrat Vaše možnosti: Jsou dvě, odejít nebo zůstat. Odejít znamená sice přijít o vztah a opět se ocitnout v mrazivém vichru seznamovacího trhu, ale život po boku takovéhle kreatury stejně není řešení. Na tom trhu bych doporučoval hledat muže o něco staršího, i když naděje, že bude moudřejší, je jen statistická – znám i čtyřicátníky, kteří v palici nemají nic jiného, než kolik toho dnes uběhli, navzpírali, vylezli, procestovali a nakoupili v „akci“.
Nebo vedle něj vydržíte dalších 5–10 let v naději, že se sám od sebe metamorfuje v člověka s normálními lidskými pudy. To je sice pro Vás pohodlnější, ale značně rizikové. Žít takovou dobu bez těch krásných vzdušných zámků plánování společného rodinného krbu se Vám nutně bude zdát prázdné. A co když se ten Váš sobeček nezmění? Hrůza uvažovat. Někteří takhle zamrznou na celý život.
To jsou ti svobodní padesátníci na seznamovacím trhu, před kterými jsem zde nedávno varoval.
