Článek
Na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz se opravdu nemusíte bát zeptat se na cokoli. Třeba jako čtenářka Tereza, která se rozhodla vyřešit problém za svou kamarádku. Ano, je v letech, potkala skvělého muže, ale sex? Na ten v tom nejryzejším smyslu nikdy nemůže dojít. Co jí radí Josef Hausmann? Zůstat s chlapem, nebo utéct?
Čtenářka Tereza: „Moje kamarádka a bývalá kolegyně je několik let rozvedená. Je jí šedesát let, má spoustu zájmů, sport, kulturu... Jen občas si zasteskne, že by se hodil nějaký muž, přece jen ji straší osamělé stáří. A tumáš, čerte, kropáč: našla ho. Chlap vysoký jak jedle, pohledný, prošedivělý, zachovalý. Ovšem vyskytlo se ono pověstné ale: hned na první schůzce přeskočila jiskra, chemie fungovala, rýsoval se happy end. Bohužel člověk míní, a cukrovka mění.
Pán byl fér a na rovinu přiznal, že je impotentní. Jak se má kamarádka zachovat? Ona se ještě na sexování těší a zdaleka nepověsila erotiku na hřebík. Má do takového vztahu jít? Ten muž ji vzrušuje a je ochoten a schopen ženu uspokojit i jinak. Ji představa doživotního celibátu a náhradních praktik odrazují."
Vážená paní Terezo, vaše kamarádka – kdo by také ne – touží po lásce, sexu a někom, kdo ji ochrání před hrozbou osamělosti na stará kolena. Tento problém má žena řešit v době, kdy má ještě v listu nějaké pořádné karty, a rozumné ženy tak činí – například tím, že se jednou uloveného muže snaží udržet, nikoli znechutit či vyštěkat z domova. (Pokud někdo chce přijít s námitkou: „Co když se on zblázní do mladší?“, odkazuji jej na některé ze starších vydání této rubriky, kde dokazuji, že správné znění této věty je: „Zbláznil se do fungující a neštěkající“.)
Vaše rozvedená kamarádka takového měla – co by asi za něj dnes dala… Nebrečme však nad rozlitým mlékem a pohleďme tváří tvář realitě. Ta sice není růžová (na jednu žijící šedesátnici připadá mnohem menší počet žijících šedesátníků a z těch je drtivá většina již ulovena, znechucena nebo jinak k nepotřebě), ale řešitelná. Řešitelná ale jen v případě, že žena vybředne z fáze „čekání na prince“, k čemuž u vaší fešné šedesátnice jaksi stále nedochází.
K původnímu požadavku („...přece jen ji straší osamělé stáří...“) nebýt sama, který jí osud bohatě pokryl přihráním vysokého prošedivělého elegána ochotného se s ní mazlit a orálně, manuálně, dildově a vibrátorově ji sexuálně uspokojovat, přidává (podobna nespokojené selce z pohádky O zlaté rybce) požadavek, aby to byl pohlavně aktivní jura.
V letech, kdy je paní nejspíše babičkou a hledá dědečka ke svým vnoučatům, hraničí takový požadavek (naprosto normální u slečen na vdávání) se sněním o princi. Jediné, co k tomu ještě schází, je požadavek, aby byl ke všemu bohatý. Věrný bude při své nemoci tak nějak automaticky…
Pokud by tedy pána bavilo si s ní hrát „i jinak“, ať jej vaše kamarádka bere všemi deseti. Měla by se však střežit, aby mu jeho (nezaviněný) handicap ani náznakem nevyčetla, jinak jí uteče a ona bude na stará kolena nejen sama, ale i bez (náhradního) sexu, jako ostatně miliony jejích vrstevnic. Navíc je ten pán fér a jeho motivace je (výjimečně) krystalicky čistá: Také nechce být sám. Už kvůli tomu by se s ním mohla ta vaše sexuální dračice dohodnout.
Člověk by si řekl, že z hlediska fyziologického u(spo)kojení může být organismu jedno, jakým způsobem k tomu dojde, i kdyby to mělo být třeba sebeukájení – právě z tohoto důvodu lékaři doporučované. Žena v situaci, kterou pán nabízí, totiž že ona bude formálně jen „brát“ (i když jemu se takové hrátky také mohou líbit) a on jen „dávat“, ztrácí svou hlavní páku na ovládání chlapa – drezúru sexem.
Je možné, že se vaše kamarádka (podvědomě) bojí, protože celý život měla tuto páku automaticky po ruce, že bez ní nebude umět muže zvládat. S impotentním chlapem se cvičí těžko.
