Článek
Lucka napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, poraďte mi, jak mám vysvětlit manželovi, že se nám jeho matka, tedy moje tchyně, podle mě příliš vměšuje do života. Dokud se nám nenarodily děti, můj vztah s ní byl na jiné poměry (jak znám od kamarádek) vcelku fajn. Ale teď máme druhé dítě, dceři jsou dva roky a půl a synovi necelý rok, a od té doby ji mám pořád na telefonu, nebo k nám bez ohlášení přijde a radí mi, co a jak mám dělat. Já jsem s dětmi doma a musím říct, že mě už opravdu štve, protože mi mluví do toho, jak dlouho mám kojit, zda už začínám syna dávat na nočník, že tohle jídlo mi přece dcera nebude jíst (snažím se jídlo nesolit, nedávat malé sladkosti), že ona to dělala tak a tak atd. Když o tom s mužem mluvím, tak mi říká, že to přece můžu pouštět jedním uchem tam a druhým ven, ale mě to fakt nebaví jí neustále vše dokola vysvětlovat. On tam s ní není, je v práci, ale já ji mám neustále za zadkem... Myslím, že by měl s tchyní promluvit on, když je její syn a navíc se mnou souhlasí. Ale jemu se do toho nechce. Prosím, poraďte mi, co mám dělat jak s tchyní, tak s mužem. Děkuji moc. Lucka.“
DALŠÍ OTÁZKY ČTENÁŘEK
Vážená paní Lucko,
nikdo nespočítá, kolik už bylo napsáno stížností i vtipů na téma protivná, vlezlá tchyně. Muži, tedy tchánové v tomto ohledu vycházejí jako tolerantnější pohlaví, což se jistě nelíbí feministkám volajícím po stejnosti. Vysvětlení je jednoduché – muž si svůj program dovede vytvořit sám. Vy přece nejste zodpovědná za vyplňování tchynina neprogramu – pokud se ovšem nezavazujete tím, že její pomoc (s hlídáním) občas využijete. Pak by se mělo zvážit, stojí-li vám to za to.
S mužem – jak jste zjistila – moc rozumná dohoda nebude. Ono mezi dvěma mlýnskými kameny se těžko drží rovná páteř. V případě takto nerozhodných jedinců se vyplatí nespoléhat se na jejich intervenci, ale vzít iniciativu do vlastních rukou. To znamená znechucovat tchyni její návštěvy a telefonáty nejrůznějšími ústrky a házením klacků pod nohy. Proč jí ten telefon vůbec zvedáte? A když už ho vezmete, proč tchyni nějak neodbudete? Třeba: „Teď mám na rukou obě děti, zavolám, až budu moci.“ A už nezavolat. Ať si klidně stěžuje synovi – říkáte, že on stejně souhlasí s vámi.
A proč ji pouštíte domů, když tam není manžel? Baba nemá co dělat, vyrazí k vám, a vy, místo abyste ji vyhodila, nebo aspoň dělala, že nejste doma; vypnula zvonek (asi se rozbil); oznámila jí z okna, že teď děti usínají a potřebují klid; právě se chystáte na nákup atd., tak ji beze všeho pustíte dovnitř. Nedivte se pak, že se jí to zalíbilo. Jiná situace by nastala, bydlíte-li v její nemovitosti. O tom byste se však asi zmínila.
Dohodněte se (ultimativně) s manželem na předem stanovené návštěvě (třeba jednou týdně) a jinak nic. Tchyni kupte kanára. Manžel je na vaší straně, tak čeho se bojíte?
