Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Viktorie (35):
Dobrý den, pane Hausmanne, velmi ráda bych znala váš názor na můj vztah s přítelem. Příteli je 56, já jsem nedávno oslavila 35. Je rozvedený a oba se shodujeme, že se jedná o životní lásku. Už dva roky. Poznali jsme se asi šest let po jeho rozvodu a jediná chyba je jeho žárlivost. Exmaželka ho podváděla a po rozvodu ho o všechno připravila.
Problém je asi v tom, jak vypadám. Jsem vysoká štíhlá blondýna. Ačkoliv jsem k sobě kritická, uznávám, že vypadám nadprůměrně. Mám diplom, ale našla jsem se v gastronomii. Pracuji tak, že přítel mě rozhodně nemusí vydržovat. Jen mi přispívá na nájem – byt je v mém osobním vlastnictví, přítel mi dává přesně polovinu a má zde trvalý pobyt.
Abych se vrátila k tématu, stačí, abych řekla něco hezkého na adresu kolegy, a hned je oheň na střeše. Prý s nimi spím, podvádím ho... To ale není pravda. Když jsem v práci, věnuji se jen jí (protože mě baví) a těším se domů za přítelem. Chlapi mě nezajímají, už svou lásku mám. Mám dvě poslední plata antikoncepce a už nechci další, chci s ním rodinu, na tom jsme se shodli. Jak to ale udělat, aby nežárlil? Aby mi věřil? Děkuji vám moc. Viktorie
Vážená slečno Viktorie,
žárlivost chlapa na o 21 let mladší a ke všemu atraktivní ženu je sice pochopitelná, ale přesto – jako každá žárlivost – protivná a v konečných důsledcích neomluvitelná. Žárlivost – zejména ta nepodložená – je noxa, která dříve či později rozleptá každý vztah. Extrémní žárlivec je jednou z kategorií lidí (notorik, surovec, závislák, deviant…), se kterou objektivně nelze vyjít. Je správné, že jste v tomto ohledu obezřetná a přes časovou tíseň se do mateřství nevrháte bezhlavě.
První, co mě napadá, jak zmírnit přítelovu žárlivost, je nemluvit hezky o kolegovi z práce – když už je váš přítel takový hlupák, že neví, že nebezpečí hrozí z toho, co se drží v tajnosti, nikoliv z veřejně přiznaného. Tím se ale podstata jeho žárlivosti neodstraní. Ta totiž tkví v tom, že si váš partner nesebevědomě myslí, že ve svazku s vámi, aby se tak řeklo, boxuje o kategorii výše, než na jakou má. Je si proto nejistý sám sebou, a tak žárlí. Tím si ovšem podřezává větev sám pod sebou – viz vaše stížnost. Zdravé sebevědomí mu mimo jiné dodá i vlastní ekonomická síla. Tu ovšem tím, že bydlí v cizím bytě, na jehož nájem přispívá „přesnou polovinou“, příliš nedemonstruje. Žena hledá u muže zdravé sebevědomí, autoritativnost a velkorysost, nikoliv projevy nezdravé domýšlivosti a upjatého počítání peněz.
Lidská nezdravá žárlivost je choroba natolik komplikovaná, že v několika řádcích nelze naordinovat její léčbu, stejně jako by to nešlo u žádné jiné vážné nemoci. A stejně jako postižený vážnou chorobou by si měl (včetně jeho blízkých) o této chorobě něco odbornějšího přečíst, moje zásadní rada zní: Přečtěte si „Othelon aneb Manuál o žárlivosti“ od Miroslava Plzáka.
Dovolím si ocitovat poslední dva řádky této úžasné knihy: „Proč fatální paradox žárlivosti není řešitelný dialogem? Protože nevěra je jev možný a utajitelný a důkaz věrnosti neexistuje. Jediná cesta, jak se vyprostit z tohoto ‚trojúhelníku zhouby‘, je naučit se na téma nevěry důsledně mlčet.“
