Článek
Čtenářka Bohumila napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, moc bych vás prosila o radu. Jsme s manželem sami, děti už nám vyrostly a mají již své rodiny. Manželovi je 62, mně 60 let. Nebudu zastírat, že jsem zaprvé slyšela, jak to manželovi na toaletě nejde, ale také v noci běhá několikrát na WC, prostě si myslím, že mu už začínají problémy s prostatou. Když jsem mu několikrát taktně naznačila, že by měl jít k lékaři, vždy mi reaguje stejně – dokud to není smrtelné, tak k doktorovi nepůjdu. Nechci na něho tlačit, je mi jasné, že to nikam nepovede, ale prosím, poraďte mi, jak dosáhnout toho, aby k lékaři zašel. Prostě nevím, jak na chlapa v otázce zdraví, mám o něho strach. Děkuju moc. Bohumila“
Vážená paní Bohumilo,
váš dotaz je velmi vážný – jednak z hlediska zdravotního, jednak z celkového pohledu společnosti na muže. Ta považuje muže za postradatelné pohlaví – posílá je na jatka do válečných vřav, nutí je, aby v zájmu záchrany žen dobrovolně klesali na dno s Titaniky, média bagatelizují jejich oběti: „Při neštěstí zahynulo 300 lidí, z toho 200 žen a dětí“. Mrtví muži jakoby se nepočítali. Ideál chlapa je ten, který mlčky a bez reptání snáší své útrapy. Muži jsou k tomu společensky dohnáni – od mala slyší: „Chlapečci přece nebrečí“. Nedivte se, že když v tomhle někdo žije přes šedesát let, reaguje furiantsky jako váš muž: Dokud neumírám, nic mi není.
Tímto aspektem mužského chování se úspěšně zabýval Petr Koukal (ano, vlajkonoš české olympijské výpravy v Londýně a manžel biatlonové olympijské medailistky a mistryně světa Gabriely), který po úspěšně vyléčené rakovině varlat založil nadaci „STK pro chlapy“. Mottem projektu je: „Až se chlapi začnou starat o své zdraví jako o auta, budeme mít vyhráno“. Sám mám od něj darovánu knihu (určenou ženám, jako vy): „Manuál na údržbu chlapa“. S touto nadací se spojte, má i internetové stránky, na kterých se dostanete k potřebným informacím.
Věřím, že taková ta běžná doporučení, jako že každý muž, co má rozum, od padesátky dál chodí na pravidelné preventivní kontroly, jste s manželem už (marně) vedla. Možná byste ho ještě mohla vyděsit pravdivým konstatováním, že když preventivní léčbu prostaty zanedbá a bude mít maligní nález, s tím umíráním to nebude jen tak. Napřed ho vykastrují, pak nacpou ženskými hormony, po kterých mu na stará kolena narostou prsa, a pak mu budou osekávat metastázy z kostí – tu z pánve, jindy z páteře nebo z ramen. Dnešní medicína ho v tomto bolestivém a zuboženém stavu dovede udržet po dlouhá léta. Včasnou návštěvou doktora tomuto ortelu unikne buď úplně zadarmo, nebo za cenu přesného zacílení radioaktivních paprsků na (zatím ještě) lokalizované ložisko.
Než se k něčemu rozhoupe, neskrblete se sexem v jakékoliv podobě (viz také můj zdejší příspěvek: Nevěrou ke zdraví mužů). Mocnější než medicína je lidová moudrost a zkušenost generací. A ta to jako prevenci doporučuje.
