Článek
Ženám vždy imponovali muži jedineční a výjimeční, protože tyto vlastnosti dávaly ženě větší naději propracovat se po boku takového muže k nadprůměrnému životnímu standardu. Výjimeční muži – ať už sportovci, umělci, ano i tyrani a uzurpátoři – nikdy neměli nouzi o ženy. Ty se do jejich náručí hrnou v naději, že přesměrují jejich výjimečný potenciál k tvorbě svého blahobytu. S jakou pravděpodobností se však jejich původní plán neobrátí proti nim?
Zapomeňme na historické příklady žen, které místo aby si polepšily, skončily na popravišti nebo jako odkopnuté onuce slavných a mocných, a přenesme se do současnosti. Nedávno se mně jedna mladá studentka svěřila, že pro ni ideální by byl horolezec, co hezky hraje na kytaru. Jak romantické! (Okamžitě jsem se nabídl sám, leč jaksi, ehm, zkrátka chtěla kluka, nikoli dědka.) Tak si takového idola pojďme rozebrat blíže – i za cenu toho, že si dnes trochu netypicky naděláme do vlastního hnízda.
Na světě je nekonečné množství skal, hor, štítů, věží, stěn, a hlavně cest, které na ně vedou. Touha po jejich dobývání, prostoupení a poznávání je neukojitelná a představuje nikdy nekončící proces – pravou alegorii k dobývání žen. Nekonečně je partiček, které tím tráví každé odpoledne, každý den, všechny víkendy a dovolené, a se kterými lze kdykoli a kamkoli vyrazit. Všechny kynou – pojeď, bude sranda. Český ráj, Tatry, Alpy, Sicílie, Thajsko, Patagonie…
Potřeba peněz a času je logicky bezedná. Zároveň tu (jako pro každého výkonnostního sportovce) vyvstává potřeba častým lezením (pokud možno každodenním, každý víkend a celou dovolenou) se udržovat ve formě – vždyť podle toho je lezec svým okolím posuzován, a právě toto posouzení je pro něj to nejdůležitější. To dokáže jen dokonalý sobec. A to jsme – pardon, jsou – všichni. Jen bezohledný a do sebe zahleděný sobec dokáže místo na oslavu narozenin manželčiny maminky jet na spáry a „rajbasy“ do Adršpachu, za peníze, za které se měla koupit lednička, odjet do Alp, a odřeknout melouch, kde by konečně pro domácnost něco přivydělal, protože je už několik dní sucho a smí se lézt na Prachově, kde budou určitě úplně všichni.
Život po boku dobrodruha, horolezce, vodáka a jim podobným přinese ženě věčnou bídu, zanedbávání, absenci kulturních představení a dalšího „civilního“ života. Navíc bude tento geroj na svých častých výpadech za dobrodružstvím potkávat i jiné ženy, kterým se dobrodruzi také líbí, a on má dobývání úplně všeho tak nějak v popisu práce…
A muzikant? Ten místo, aby doma s něčím pomohl, bude trénovat skladbu, se kterou se chce předvést v sobotu u ohně nebo na večírku. Z peněz daných stranou na pračku si koupí tu fajnovou kytaru, po které už dávno touží, až se zase našetří, už si plánuje banjo, klávesy, zesilovač – je toho tolik, co ještě potřebuje. Možná dostane nabídku hrát někde v kapele, na koncertech budou i fanynky a on má přece bavit lidi v popisu práce… Že jsme to už někde slyšeli? Ale ano, u horolezce.
Dobrodruh a muzikant v jedné osobě je tedy pro ženu potenciální tragédií na druhou, a to se vším všudy – sobec na druhou, bída na druhou, zahýbání na druhou. Ale když ti ostatní jsou zase ňoumové. Jo, holky, máte to těžké!
