Článek
Čtenářka Lenka (32) nám poslala na jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj dotaz:
„Vážený pane Hausmanne, prosím, poraďte mi, jak mám pomoci mému manželovi. Už skoro rok si hledá práci, ale v tom bych problém neviděla, zatím jsme to finančně zvládali z našich úspor. Ale on si prostě nemůže vybrat takovou, která by mu seděla. Na jedné nabídce je divné to, na druhé zas ono. A takhle už jede v patnáctém pohovoru. Minulý týden byl na pohovoru ve skvělém zaměstnání, ale už zase říká, že se mu nezdá potenciální budoucí nadřízený. Vždy to spolu probíráme, manžel si chce o pohovorech povídat, ale mě už to nudí, a navíc už bychom potřebovali, aby přinesl i nějaké peníze. Naštěstí jsme sami dva, manželovi je 38 a mně 32 let. Ale já už to dlouho sama neutáhnu. Prosím, jak ho mám motivovat k tomu, aby si nějakou práci vybral, třeba pak v průběhu zjistí, že je fajn, nebo také ne, ale aspoň pár korun přinese. Děkuji vám moc, Lenka.“
Vážená paní Lenko,
problém vašeho manžela může být subjektivního i objektivního rázu. Ten první je shrnut ve starém moudru: Komu se nechce, hledá argumenty. Pak jste si špatně vybrala, když jste se neřídila ukazateli nápadníkovy píle, přičinlivosti a odhodlání vás zabezpečit, ale ukazateli jinými…
Hlavní objektivní příčinou je pak to, co nazývám návrat ke kapitalismu 19. století. Bydlím v malém městě a zblízka tak mohu sledovat zoufalou snahu nalézt slušnou práci za slušný peníz těch nešťastníků, kteří o práci (mnohdy ne vlastní vinou) přišli. Teplá místečka ve státním a v neziskovkách se drží jen pro vyvolené, na veřejném pracovním trhu se válčí o přežití. Nevím, jakou má váš manžel kvalifikaci, ale ani to už nebývá rozhodující, práci ve svém oboru lidé často nenajdou, protože příslušná výroba v daném městě zanikla. Není divu, že člověk ocitnuvší se na paběrku nabídky práce se nehrne do třísměnného provozu za bídných dvacet klacků měsíčně, kde navíc zaměstnavatel, nijak neomezován neexistujícími či bezzubými odbory (odtud to 19. stol.), jedná ve vztahu k zaměstnancům jako lenní pán s poddanými. Také jsem absolvoval pár pohovorů, kdy mladý manažerský floutek napřesdržku a s pofidérním titulem (MBA) mě „školil“, jak se správně začlenit do korporátního polosvěta…
Váš dotaz zní ovšem: Jak ho mám motivovat? Ester Vilarová v úžasné knize Muž na vodítku má jednu kapitolu zvanou Drezúra sexem. Pokud vaše manželství funguje tak, jak má (jinak by stejně nemělo cenu), motivujte ho společně strávenými milostnými chvílemi. Na tomhle světě nebudete v tomto ohledu zdaleka jediná. A nebojte se, že by vám pak někde zahýbal – lůzr bez práce a bez peněz se u žen nechytá.
