Článek
Nový partner čtenářky Sáry byl nešťastný už dlouho. Ona sama prý nebyla jediným důvodem, proč se rozhodl odejít od rodiny. Přesto je označována za tu špatnou, která odloudila chlapa od manželky a dětí. Jak se k situaci postavit? Čtenářka se zeptala na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz. Tady je odpověď!
Čtenářka Sára: „Po rozvodu jsem zůstala sama s dvouletým chlapečkem a čtyřletou dcerou, manžel si našel jinou ženu a odešel od nás. Nedávno jsem si našla přítele, který je ženatý a má také malé děti. Chce se rozvést a žít s námi. Ujišťuje mě, že nejsem příčinou rozpadu jeho vztahu s manželkou, že mají problémy dlouhodobě a že by se rozvedl i beze mne. Na druhé straně manželka příteli zakazuje, aby vzal děti ke mně. Říká jim, že se tatínek chystá opustit rodinu a jít za jinou ženou, a jinak mě před dětmi očerňuje. Po své zkušenosti mi není příjemné být v této roli a nevím si s tím rady. Můžete mi prosím říci svůj názor?“
Vážená Sáro, jde o složitou a velmi smutnou situaci, protože hlavními oběťmi jsou zde děti. Dospělé lidi ať vezme čert, ti jsou tu od toho, aby bylo dětem dobře. Ta jeho mu vás zakazuje, protože na vás žárlí hned dvojnásobně – kromě muže jí (možná) odvedete i děti.
To, že očerňuje vás, se dá pochopit, odsuzoval bych ji ale teprve tehdy, kdy by popouzela děti proti vlastnímu otci. Takové jednání v dětských dušičkách vyvolává zmatek a nejistotu – vždyť krev onoho (údajného) zloducha z poloviny koluje v jejich žilách.
Opouštěná žena, které byly děti svěřeny do výchovy soudem (což je skoro pokaždé), ráda používá proradnou větu: „Tatínek nás opustil kvůli jiné“, nebo dokonce: „Tatínek vás opustil kvůli jiné“. Pravda přitom zní: „Tatínek mě opustil, protože jsme si nerozuměli“.
Matka je pro (malé) děti nejsilnějším a nejdůvěryhodnějším zdrojem informací, takže si pište, že co jim řekne, to jí uvěří. Nedá jí tedy velkou práci vyvolat v nich představu, že vy jste pravá příčina otcova odchodu, nebýt vás, mohla být rodina úplná a ona (chudinka) šťastná. Jejich důvěru si budete vydobývat velmi těžce.
Opouštěná manželka se možná ani nebude štítit před nezletilými dětmi mluvit o vás jako o „kurvě“, která tatínka zmámila postelí, takže v očích těch dětí budete vypadat jako zlá sexuální ďáblice – a tatínek jako úchyl, který na to naletěl.
Chudáci děti. Bohužel ženy v této situaci nejednají v nejlepším zájmu dítěte, ale v nejlepším zájmu vlastní pomstychtivosti. Kdyby si našla někde chlapa, byl by pokoj, jako ho máte i dáváte v podstatě vy – vy jste chlapa našla a váš exmuž po vás také netrojčí, protože se dovedl „uklidit“. Jenomže ona chlapa nemá… Jedním z řešení by tedy mohlo být nějakého jí opatřit, ale – já vím, že to není jen tak.
S jednáním exmanželky se nedá nic dělat. Je-li vám to příjemné nebo ne – na věci to nic nezmění. Ruku na srdce – být to naopak, jednáte možná podobně. Přijmout do vztahu někoho s nevyřešenou minulostí znamená tuto jeho (protivnou) minulost přijmout s ním. Tu od vašeho nového muže neodpářete – to by bylo na světě krásně, kdybychom si z lidí vybírali jen to, co se nám hodí (takzvaný model krávy bez hnoje).
Musíte si tedy spočítat, zda vám tento muž stojí za příkoří utrpěná od jeho exmanželky, nebo nikoli. Jedno bez druhého k mání není.
