Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Kamily:
Vážený pane Hausmanne, mám na vás dotaz týkající se mého syna, kterému je 11 let. Jsem pět let rozvedená, s exmanželem jsme do doby nedávno minulé vycházeli velmi dobře, ale vše se změnilo od chvíle, kdy si vloni našel přítelkyni, tedy po několika pokusech vážnou známost. Moc mu to přeji, ale ono to má svá ale.
Od té doby, co s ní začal žít a čekají dítě, k němu nechce syn jezdit – jsme domluveni jednou za 14 dní na víkend. Ani Vánoce s ním nechtěl trávit, prostě nic. A tak to zatím vypadá tak, že se pokouším synovi vysvětlovat, že ta nová paní není jeho novou maminkou, že tou jsem a vždy budu já, že jde zejména o to, aby strávil nějaký čas se svým tatínkem, ale to nechce vůbec slyšet, tu paní prostě, zdá se, opravdu nesnáší. Byl u nich od loňského léta třikrát a vždy se vracel velmi sklíčený a s prohlášením, že už tam nikdy nechce.
Tak jsem ho nenutila, ale výsledek je takový, že mi před týdnem přišel dopis od exmanželova právníka, ve kterém mě vyzývají, že mám exmanželovi syna předávat dle domluvy. Já bych ráda, ale jak to mám udělat, když syn zoufale nechce? Přece ho nemohu nacpat do auta násilím. Prosím, poraďte mi, co mám dělat. Na co by mohl buď můj syn, nebo můj exmanžel slyšet? Mně je to celé strašně líto, ale cítím se v pasti. Děkuji vám moc, vaše věrná čtenářka Kamila
Vážená paní Kamilo,
poté, co jsem se nedávno podílel na překladu knihy Terapeutické intervence u dětí se syndromem zavržení rodiče (R. A. Gardner), jsem pod dojmem otřesných případů v ní uvedených velmi opatrný k vyjádřením matek ke vztahům jejich dětí k biologickým otcům. Jestliže u ostatních typů dotazů v této rubrice nemožnost dostát onomu „audiatur et altera pars“ příliš nevadí, ba naopak dává prostor k širší diskusi, v tomto případě bez vyjádření vašeho exmanžela a bez vyslyšení syna lze neuváženou radou napáchat o mnoho více zla než užitku.
Z vašeho podání se dá totiž odvodit široká škála situací od „Napřed jste před synem udělala z jeho otce gaunera a surovce a teď se divíte, že k němu nechce“ až třeba po „Nechala jste si udělat dítě od lempla, který synovi nedovede ani jednou za 14 dní připravit program, na který by se těšil“. Ve stejném duchu bych mohl konspirovat i proti exmanželovi. Zmíněnou knihou poučen si však všímám detailů, které mi brání bez dalšího postavit se na vaši stranu.
Předně je podivné, že sháníte radu, až když jste (před týdnem!) dostala výzvu od exmanželova právníka, a že vás celá situace nenutila hledat v zájmu dítěte řešení už dříve. Sám fakt, že synáček od svých šesti let vídal svého otce jednou za 14 dní, už je zoufalý a k pevnějšímu svazku otec–syn asi moc neprospěl. Takový výrok soudu musí milujícího otce hodně zdrtit. Dále mě zaráží ústřední věta vašeho dotazu: „Na co by mohl můj syn nebo můj exmanžel slyšet?“ Synovi se k tatínkovi nechce, to zkusíme ještě rozebrat. Ale otec o něj stojí dokonce tak, že si vzal právníka, tak na co víc by měl ještě slyšet?
Možná se k synovi chová zle „macecha“. Nebylo by divu – je soupeřem o nasměrování toku otcových statků, který ona potřebuje obrátit směrem svým a svého potomstva. Pak je třeba, aby exmanželovi nějaká odborná autorita (dětská a rodičovská poradna) ukázala, jak své dítě před nevolí „macechy“ chránit. Po pravdě řečeno, mně by se každých čtrnáct dní někam do cizí famílie také nechtělo. Exmanželovi bych poradit dovedl: pokud si chce syna zachránit, musí zabojovat a každých 14 dní si udělat na víkendy volno i za cenu rozbrojů s novou manželkou.
Co máte říci synovi? Že tatínek není žádný belzebub, ale kvalitní člověk. Přece nebudete v synovi pěstovat mindrák, že polovina jeho krve je méněcenná. A že si má tatínka předcházet, protože ho má rád a na celém světě je to jeho nejmocnější spojenec.
Exmanželovi vysvětlete, že vaše nedodržování rozvodového výroku je způsobeno pouze technickým problémem, jak nacpat vzpínajícího se kluka do auta, tak ať si pro něj přijede a odveze si ho sám. Tím jste z právního obliga. Chudák dítě.
Rozvody jsou zlo – a jen málokdy nutné. Znáte největší omyly rozvádějících se rodičů?
