Článek
Čtenářka Erika (53) poslala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz svůj příběh a požádala o radu.
„Vážený pane Hausmanne, umíte tnout do živého, a tak to zkusím se svým dotazem i já. Je mi 53 let, mému manželovi 58, děti máme už dospělé, tak žijeme už jen spolu. Ono je to ale spíše vedle sebe. Často píšete ve svých odpovědích čtenářkám, že se nemají vzdávat svých koníčků a zálib na úkor dětí a rodiny, že pak hrozí, že je žena po odchodu dětí ztracená a závislá na svém partnerovi (který své záliby neztratil a pokračuje v nich dál). No, u nás je to pravý opak.
Po odchodu dětí se můj manžel zcela uzavřel před vnějším světem i přede mnou, bohužel. Tohle se děje už dva roky, zanevřel na cokoli kromě práce, na vztahy obecně. Měl několik kamarádů, se kterými chodil běhat, jezdili na kolech, i s kolegy z práce občas zašel na pivo, z toho už nic není. Nejde se mnou na výlet, neděláme spolu nic. Dřív, když byly holky ještě doma, tak to byla zahrada, vařili jsme spolu, večeřeli, a také měli sex. A to mi chybí hodně.
Nechci muže, který jen sedí doma, kouká na televizi a mě si vůbec nevšimne. Chybí mi dotek, společný čas, milování. Mnohokrát jsem zkoušela ho nějak oživit, ale nezabralo to. Že prý se musí oklepat z toho, že holky už nejsou doma, že s jejich odchodem ztratil životní elán. Rozvést se nechci, ale upřímně? Pomýšlím na to, že bych si našla milence, už nechci být sama. Vždyť přece nejsem tak stará. Potřebuju prostě někoho, kdo mě bude mít rád, kdo si mě bude všímat, kdo se mnou bude chtít trávit čas a má rád sex. Co myslíte, můžu ho ještě nějak probudit k životu? Nebo si mám najít milence, protože muže nezměním? Děkuji vám moc za názor, Erika.“
Vážená paní Eriko,
Váš dotaz přichází vhod, protože po tolika komentářích odsuzujících (mužskou) nevěru nebo typu „přece mu nebudu dělat matraci“ se zdálo, že sex od určitého věku je pro ženy otravný a jejich ideálem je život bez chlapa – čili bez pohlazení. Jednou jsem to přirovnal k domácnosti bez kamen – sice se nemusí nosit uhlí a vybírat popel, ale je tam zima.
Zažíváte to, co zažívá mnoho mužů v opačném gardu po boku vychladlých žen. Těmto mužům radím, aby – když jim v této hospodě nenalejí a nestojí o jejich peníze, šli na pivo do jiné hospody, kde o ně stojí. V rámci objektivity radím vám to samé. S trpkostí si uvědomuji, že ty samé ženy, které za takové chování muže odsuzují, vám budou tleskat a k podvádění vychladlého manžela vás ponoukat. Jistě vám i dodají potřebné morální opodstatnění jako „co jí, chudince, zbývá jiného“. Pro čisté svědomí bych na vašem místě ještě věc prodiskutoval s manželem, jestli to jeho „umření zaživa“ nemá nějakou vážnou podstatu. Nalézt milence vám jistě nebude dělat problém, protože ve vašem věku „zaživa umírá“ více žen než mužů, takže nabídka převyšuje poptávku a bude z čeho vybírat.
Je tu samozřejmě eventualita, že takhle jste ho znechutila vy – čachrováním se sexem, zpustlou figurou… Odmítám však tuto eventualitu uznat jako omluvu pro zchátrání muže. Když se mu to nelíbilo s vámi, měl si najít milenku, zintenzivnit sport a koníčky – zkrátka měl žít. Místo toho to zabalil – jak snadné a ubohé.
Ptáte se také, jakým způsobem s mužem pohnout. To je asi pro ženu ve vaší situaci nemožné, protože sexuální nátlak a tolik doporučovaná vyzývavost (vlastní ženy – nikoliv cizí!) muže spíše ještě víc odradí. Všechny takové ty rady o erotickém prádélku fungují jen na muže aktivní, nikoliv na umrlce, jakého jste nám popsala. Vítejte tedy v řadách potenciálních milenek pro nás, notorické nevěrníky!
