Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Vlaďky:
Vážený pane Hausmanne,
prosím Vás o radu, jak vysvětlit a hlavně ukonejšit mou 14letou dceru, která je nešťastně zamilovaná do svého spolužáka. Všechny mé argumenty, které jsem zkusila, nezabírají, na vše mi říká, že je na tom nejhorší to, že s ním chodí do jedné třídy. Což je pravda, ale školu nemůžeme teď měnit, to rok před odchodem na střední školu nejde. Rozhodně to ale nechci podcenit, bojím se o ni a tíží mě pohled na ni, jak se trápí. Děkuji Vám. Vlaďka
Vážená paní Vlaďko,
děkujte pánu Bohu, že je Vaše dcera zamilovaná nešťastně. Představte si, že šťastně, a oni se ve 14 letech někde peleší… A proč jí to chcete vysvětlit? Copak jste se v jejích letech také takhle hloupě netrápila, stejně jako já a miliony dalších? K některému poznání se musí holt člověk protrápit sám, vysvětlit mu to nejde.
Ale na to, aby se člověk niterně trápil, musí mít čas a čistou hlavu. Kdyby Vaše dcera byla vytížená (sportem, uměním, prací, hudbou, matematickými olympiádami…), neměla by na trápení tolik času a neprožívala by to tak hluboce. Možná by ani neměla čas a potřebu se zakoukávat do puberťáka. Je na rodičích – vzdor všem liberálním doktrínám moderních moralistů – aby pevnou rukou nastavili svým dětem řád tak, aby měly co nejméně prostoru na iPhony, sociální sítě a další festivaly ztraceného času.
To ovšem od rodičů vyžaduje, aby sami uměli něco, v čem by mohly děti pokračovat, a aby sami byli ochotni pomáhat dětem aktivně vyplňovat volný čas – jedno, jestli vozením na tréninky či do hudebky, anebo přímou součinností. Je alibismus svalovat tento úděl na školu či na veřejnou volnočasovou nabídku pro děti – obojí v tomto ohledu naprosto selhává. Já protiva už zase vzpomínám na staré časy, kdy vyplnit dětem volný čas nebylo pro rodiče téma, naopak – problém byl zahnat je do postele, když se toho muselo tolik stihnout…
Vaše úvaha o změně třídy nebo pokusech to dceři vymluvit je zbytečná, stejně by to nemělo cenu. Chyba je někde jinde. Kdyby se 14letá holka zamilovala do studenta medicíny, filmového herce nebo vévody Toskánského, mělo by to aspoň nějakou logiku. Čtrnáctiletý nýmand z 8.B nemá co komu imponovat. A hlavně ani čím. Znám ale i pár kluků ze základky, kteří lezou ve skalách lépe než já, prohánějí mě v tenise a na hokeji jsem jim pro srandu. Ti však nemají na holky vůbec čas – jako jsme ho tenkrát neměli ani my. Předčasné milenecké „chození“ je důsledek špatně zorganizovaného života. Takže: slečnu dceru naverbovat do nějakého vážného koníčka, aby neměla čas špicovat uši, jestli jí nepípnul mobil.
Paní Vlaďka by se ale mohla inspirovat i naším článkem 10 rad, jak se vyrovnat s nešťastnou láskou. Body, jako přijmout to a dát si čas na léčení, jsou platné v každém věku. Máma by navíc dceři měla být oporou a vyslechnout ji, nikoli školit.
Karanténa a nyní i válka na Ukrajině každopádně zahýbaly duševním zdravím spousty lidí a děti a dospívající jsou jednou z nejohroženějších skupin. Kde hledat pomoc? A kdy je třeba v případě úzkosti zpozornět zpozornět a začít ji řešit?
