Jak to vidí chlap: Dcera čeká dítě s mým expartnerem

Dcera paní Martiny čeká dítě. Důvod k radosti však její matka nemá. Proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento dopis:

Vážený pane Hausmanne,

moc vás prosím o radu, dostala jsem se totiž do situace, kterou bych nikdy nečekala, že se mi může stát. Jsem rozvedená a mám dvaadvacetiletou dceru. Ta mi před měsícem sdělila, že je těhotná a že si miminko chce nechat. Reagovala jsem slovy, že mi to přijde  brzo, že ještě studuje na vysoké škole, ale že její rozhodnutí respektuji. Školu prý dodělat chce, že jí partner pomůže. Když jsem se ptala, kdo je otcem (žádného svého partnera mi dosud neukázala), byla jsem doslova v šoku. A jsem doteď. Dítě totiž čeká s mým bývalým partnerem, se kterým jsme se před dvěma lety rozešli ne úplně v dobrém. Podotýkám, aby nedošlo k mýlce, ne s jejím otcem, s tím jsme rozvedeni déle než 15 let a vztahy máme vesměs hezké. No a já nyní v sobě řeším, jak mám tuto zprávu přijmout a zpracovat. Neumím si totiž vůbec představit, že se můj expartner stane mým zetěm (prý se chtějí vzít) a otcem mého vnuka či vnučky. A také když přihlédnu k jeho věku, přece jen je o více než dvacet let starší... Důvod k našemu rozchodu byla jeho nevěra, na kterou jsem přišla nejhorším možným způsobem - našla jsem ho s mojí kamarádkou u nás v ložnici. Jistě chápete, že nechci, aby si má dcera zkazila život, ale prý je do něho zamilovaná a že si ho vezme. Nevím, co mám dělat, prosím, jak tuto situaci vidíte vy? Moc děkuji za odpověď. Martina

Vážená paní Martino,

vy už dělat nemůžete nic. Lavina se utrhla a teď se valí kolem vás a vy nemáte ani prostředky a vlastně ani právo ji zastavovat. Jediné, co vám zbývá, je zachovat se tak, abyste utrpěla co nejméně odřenin. Dva lidi se mají rádi, počali dítě, a z hlediska všeobecného světaběhu pranic nezáleží na tom, že otec dítěte se kdysi zapletl s vámi. Ti dva jsou podle všeho rozhodnuti, takže vám nepomůže žádné stavění se na hlavu. Naopak, vy se chovejte jako šachista myslící na několik tahů dopředu, tedy tak, abyste toho v budoucnu nelitovala. Chcete se přece stýkat s vnoučkem, nechcete na Vánoce sedět u stromečku sama… Ten chlápek s vámi už nechodil, takže měl právo si svobodně vybrat, no tak si vybral vaši dceru. Já vím, že to úplně košér není, ve hře jsou ale stokrát důležitější věci než vaše smíšené pocity – např. aby se to narodilo zdravé, aby ti dva byli ve vztahu šťastni...

Maně si vzpomínám na film „Muži nestárnou“, kde tuším Jan Pivec coby student svede mladou paní, pak se chce zasnoubit s její dcerou, a nakonec si vezme vnučku té paní. Nezhrzená babička jim dala posvěcení se slovy: „Prosím vás, dejte mu ji, ať je v rodině pokoj“. Obě ženy (podle vašich měřítek zaskočené) to nějak vydýchaly hlavně z toho důvodu, že měly spokojené osobní životy. Bohužel nepíšete, zda jste si po rozchodu našla někoho dalšího. Kdyby ano, náhled na celou situaci by se značně pročistil.

Na vašem budoucím zeti vám vadí, že je deklarovaný záletník (ale to jsou všichni chlapi, a pokud má ženu o mnoho let mladší, nebude mít pro zahýbání tolik motivace), a že jste s ním holt chodila vy. Svět je někdy malý… Nebudete první tchyně, která se spustila se zetěm, i když uznávám, že v tomto pořadí je to méně obvyklé. Nehledejte ale na vašem budoucím zeti jen samá negativa. Jeho vyšší věk, a s tím spojená ekonomická síla (jinak byste mu nepodlehla), jsou zárukou toho, že je schopen pomoci vaší dceři po porodu dodělat školu. Geny kouzla jeho osobnosti (jinak byste mu nepodlehla) nepřijdou vniveč, jak by se stalo asi po vašem boku, ale prosadí se do další generace vašeho rodu. A až bude vnouče na světě, zalita babičkovskou láskou vám připadne milostný životopis vašeho zetě malicherný.

Chtělo by to ale, abyste měla vlastní utěšený vztah i vy. Sice v tomto ohledu nepíšete nic pro, ani proti, obávám se však, že taková selanka může nastat jen ve scénářích k filmům, jako je ten zmíněný.