Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz Jana napsala: „Kdysi jsme se brali po krátké známosti, ale dlouhodobě jsme si nerozuměli. Syna má doopravdy velmi rád, syn jeho taky a budu šťastná, když jim tak hezký vztah vydrží. Budoucí exmanžel přišel s nápadem na střídavou péči. Nejsem radikálně proti tomu, jen mi dělají starosti dvě věci.
Zaprvé, jestli zvládne kompletní péči o čtyřleté dítě. Hezky si se synem hraje, když občas večer někam jdu, tak ho uloží, ale třeba mu nikdy nevařil, nikdy s ním zatím nebyl sám ani dva dny. Taky nevím, jak to bude zvládat časově, protože v práci tráví hodně času a někdy musí pracovně na pár dní mimo domov. Co si myslíte vy? Je chlap schopný postarat se o tak malé dítě? Bál byste se toho?“
DALŠÍ NÁZORY JOSEFA HAUSMANNA
Vážená paní Jano, z vašeho dopisu je mi smutno. Ne kvůli lichým obavám, které vznášíte, ale kvůli tomu, že (jak se zdá) dva relativně slušní lidé spolu bez zvláštní příčiny nevyjdou, a odskáče to dítě. Je sympatické, že (na rozdíl od většiny dotazů) nehořekujete sama nad sebou, ale jde vám o další osud syna. Ani vy, ani váš manžel nejste v tomto ohledu sobci, vás dokonce blaží dobrý vztah otce s dítětem. Fyzicky si odporní také nejste, to byste spolu nepočali dítě.
Nikdo z vás zřejmě nepropadl žádnému excesu. Přesto jdete od sebe. Bohužel neuvádíte důvod rozchodu, ale kdyby váš muž byl nějaký netvor – bil vás, propadl hazardu nebo alkoholu – asi byste se o tom zmínila. Je možné, že jste se do někoho zakoukala vy (ženy bývají bezohledné bořitelky mostů), ale ani na to váš dopis neukazuje. Vsadil bych se, že před 50 roky a déle byste se nerozvedli a váš hošíček by měl tátu a mámu vedle sebe.
Na střídavou péči se dívám jako na demokratický systém vlády – mohu vyjmenovat spoustu argumentů proti, ale nic lepšího se nevymyslelo. Pořád lepší než jednou za čtrnáct dní ukázat tatínkovi dítě z okna s poukazem, že nikam nepůjde, neboť má teplotu. Pořád lepší než svěřené dítě vystavovat manipulaci s cílem zošklivit nepřítomného rodiče, a tím i polovinu jeho vlastní krve…
Co se týče vašeho strachu, že by to otec nezvládl, buďte v klidu. Kdysi běžel v televizi pořad o otcích se svěřenými dětmi. Krásně tam bylo ukázáno, jak to otcové zvládají po svém. Maně si vzpomínám na jednoho, který žehlil vsedě, aby ho nebolela záda a aby mohl psát se synem domácí úkoly. Ted Cramer ve známém filmu Kramerová versus Kramer péči také zvládl přes nesmírné pracovní vytížení. Chlapi nedělají z vaření a praní takovou vědu, takže to zvládají snáze.
Pro dítě není nevyžehlená košile zdaleka tak důležitá, jako trvalá přítomnost obou rodičů. To jste bohužel nezvládli. Škoda, že jste si před vstupem do manželství nepřečetli něco od MUDr. Miroslava Plzáka. Z mnoha jeho mouder, která se vás obou týkají, aspoň jedno: „Manželství je oběť ve jménu příští generace.“ No, zaplať pánbůh aspoň za tu střídavku.
