Článek
Je čtvrtek, a tudíž na našich stránkách nemůže chybět odpověď Josefa Hausmanna na čtenářský dotaz z e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz (napište mu také!). Tentokrát jde jen a jen o prsa. Jak tohle téma vidí chlap?
Čtenářka Jana (26): „Co se týče mého hrudníku, podědila jsem ho po tatínkovi, navíc po porodu a shození nadbytečných kil i to málo téměř zmizelo a já bych se klidně ztratila mezi čínskými gymnastkami... Přesto jsem ženská a přitažlivá, spokojená s vlastním tělem. K mému dotazu: Jak moc je pro vás chlapy důležitá velikost podprsenky, když hledáte ženskou do života? A spojím to rovnou s dotazem: Raději malá a přírodní, nebo umělá, ale hlavně že je za co chytit? Po rozvodu se chystám najít si dalšího partnera a přemýšlím, jak nabrat plusové body. Budu velice ráda za rozbor situace ve vašem podání a díky za tuhle rubriku!“
Vážená paní Jano, již jednou jsem se na těchto stránkách rozčiloval nad módním mediálním „kultem koz“, který ženám – prezentací nepřirozených a napůl umělých modelek – podsouvá pokřivený a nedostižný obraz toho, jaké si je údajně muži přejí mít, čímž činí ženy nespokojenými samy se sebou.
Tento prokletý komerční kult zanáší nespokojenost i do (nezralých) mužů, kteří si pak myslí, že mají doma „něco podřadného“, zatímco na každém rohu, panečku, se to hemží jinými šťabajznami! A miliardy (nás) „dolňáků“ tento kult ignoruje úplně.
Pro mediálně nezblblé muže velikost podprsenky u ženy vyhlédnuté do života nehraje velkou roli. Z toho, co jste napsala, máte plusových bodů dost. Pokud se vám zdá lov budoucího partnera obtížný, není to (malou) velikostí podprsenky, ale tragickou nechutí dnešních mladých mužů se vázat. Důvody toho jsme zde již probírali v samostatném dotazu, shrnuto (i shrnu to): Sex si odbudou u internetu a najedí se v kuchyni u mámy – tak proč by se ženili.
Ve svém okolí si už desítky let všímám pro vás povzbudivého jevu: Všechny štíhlé (i ty ploché) jsou vdané. Zřejmě je těch „dolňáků“ na světě dost a hlad po štíhlých převáží hlad po velkém poprsí, většinou ovšem vykoupeném sádelnatou nadváhou. Pak jsou tu samozřejmě i štíhlé s velkým poprsím, a kdo je nespokojen s tím, co má doma, může se za nimi vypravit: Do Hollywoodu a modelingových atelierů. Uvidíme, s jakým úlovkem se vrátí… Navíc mu hrozí, že si přiveze prsa „z bakelitu“.
Na váš druhý dotaz nemohu kvalifikovaně odpovědět – umělá ňadra jsem v ruce nikdy nedržel. Jednak mám raději všechno přírodní (třeba i s vráskami), a hlavně – žena, která investovala do umělého poprsí, má políčeno na jiné šíbry, než na takové šantaly, jako jsem já. Zprostředkovaně od kamarádů vím, že „umělotinu“ by nechtěl nikdo.
Plusové body umělým poprsím nenahánějte. Seženete na to akorát blazeovaného primitiva, který se v doprovodu „barbíny“ potřebuje blejsknout ve společnosti stejných pitomců, jako je sám.
Vybavuje se mi, jak nás během jedné diskuse „zkušených donchuánů“ na téma dlouhých a krátkých ženských nohou uťal ten s největší autoritou slovy: „V posteli se nechodí.“ A tak nějak je to i s tím poprsím.
