Článek
Čtenářka Naďa píše: „S manželem jsme spolu pět let, máme dvě malé děti. Je mi 25 let, manželovi 35 let. Já jsem vždy byla velmi atraktivní a hodně dbala o svůj vzhled. I teď po dvou porodech tomu není jinak, jsem zpět na své váze a snažím se vždy vypadat reprezentativně, a především sobě a svému partnerovi se líbit.
Jsem v našem vztahu šťastná, partner je velmi laskavý, pozorný muž, je pracovitý, rodinný typ a má podobné životní hodnoty jako já. Hromadou peněz neoplýváme, říkám to jen jako fakt, abyste si nepletl pojmy s dojmy. A je až nadprůměrně inteligentní.
Háček je v tom, že o sebe nedbá. Absolutně ho nezajímá jeho vzhled. Není ošklivý, jen zanedbaný, má čtyřicet kilo nadváhu a nevadí mu to. Nic se s tím nesnaží dělat. Není mu žádné oblečení, tak všude chodí jen v neforemných teplácích, občas se ani nevykoupe nebo nevyčistí zuby. Jsem naštvaná, že já se snažím být pro něj atraktivní, a on pro mě ne. Nechci se rozvést, co s tím?"
Vážená Naďo, ve Vašem vyjádření jsou tři rozpory: Jste šťastná ve vztahu – a přitom si (mně) stěžujete, manžel není ošklivý – a přitom má 40 kg nadváhu, máte podobné životní hodnoty – a přitom se neshodnete v té nejzákladnější, totiž péči o vlastní tělo. To ovšem nic nemění na obecné platnosti Vašeho dotazu.
Na muži se cení především pracovitost, „staračství“ a možná i inteligence, třeba i na úkor vzhledu a okázalosti. Tisíce let už platí to Senecovo Viri docti divitias suas in se habent (učení muži mají své bohatství v sobě). Všechno ale má své meze, a pokud se někdo nemyje a nečistí si zuby – snadné to věci k odstranění – musí se mu to říci.
Maně mně na mysli vytanuje věta z Nezbedných povídek Václava Čtvrtka: „Vím, jak chutná láska maštěná pupkem sádla.“ Vám ale to břicho nevadí tolik jako hygiena a zanedbání vzhledu, což jsou maličkosti, které se dají odstranit dostatečnou komunikací, zvláště s člověkem s inteligencí, jakou jste svému manželovi přisoudila.
Nestyďte se s ním o tom dokola mluvit, zvláště v kontextu s jeho zdravím. Je divné, že takto inteligentní člověk dopustí tak strašnou (a nezdravou) nadváhu. Čtyřicet kilo navíc nemůže srdce dlouhodobě utáhnout, klouby také ne. Zkuste použít i ženských fint, abyste (u něho) dosáhla svého. Nevím ale, jaký mají tlustí hroši sexuální apetit. Pokud malý, nátlak odmítáním sexu Váš muž spíše uvítá...
Když už dnes hýřím citáty, jeden konečně použitelný, čí jiný než Plzákův: „Mužům obdiv, ženám uznání.“ Zkuste mu zabrnkat na ješitnou strunu obdivu, když se mu (náhodou) něco povede: „Ty dnes tak svůdně voníš“, „Když se nacpeš do těch džín, tak vypadáš sexy“... Hlavně ale obdivem zdůraznit chybějící vlastnosti, nikoli trousit obdiv k jeho inteligenci nebo pracovitosti, to by ho mohlo uchlácholit.
Zabojovat o jinak dobrého člověka, zvlášť když je to biologický otec dětí, se vždycky vyplatí. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli čistému svědomí.
