Článek
Naše čtenářka Karolína našemu chlapovi napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Pane Hausmanne, dobrý den. Jsem máma šestadvacetiletého kluka. Je sportovně založený a má rád zábavu. Nevím, jestli měl někdy vážnou známost, ale domů nikdy nikoho nepřivedl. Bohužel teď se to stalo a on s sebou na nedělní oběd přivedl svou přítelkyni. Jsou prý spolu půl roku a v podstatě od začátku spolu bydlí. Po jejím odchodu nám sdělil, že ji miluje, plánují si společnou budoucnost a že s ní chce mít dítě. Jenže ona je o rok starší než já! Byli jsme z toho s manželem v šoku. Jak mu mám vysvětlit, že si prostě nemůže vzít někoho, kdo je o 19 let starší?! Karolína (44)“
Vážená paní Karolíno, svým dotazem jste mě zaskočila. Věděl jsem, že doba je zlá, ale to, co popisujete, je svět naruby. Zastánkyně rovnoprávnosti budou asi namítat: „Kdyby byl o 19 let starší chlap, tak je to normální, tak proč ne také obráceně?“ Váš případ ukazuje, že touha po rovnoprávnosti nikdy nepřemůže biologické zákonitosti.
Kdyby váš syn tu dámu někde ve volných chvílích potají „mydlil“, dalo by se vše pochopit. To, že ji hrdě přivede domů, signalizuje nějaké pochybení ve výchově. Mít dnes ve 26 letech vážnou známost je neobvykle brzy, ostatně vy jste syna porodila v 18… Nepíšete, zda ona dáma už nějaké děti má, pokud ne, snese synovi modré z nebe, aby si ho udržela.
Kdybyste se nezmínila o manželovi, býval bych se vsadil, že syn vyrostl v rodině bez otce. Ale ani to ne. Tak proč takhle jedná? Asi proto, že dnešní zženštilá generace mladých mužů se na hony vyhýbá všem konfliktům a potížím a myslí si, že nejlepší cesta je ta bez odporu. To platí i u sexu. Sex bez boje a bez proher je k mání u internetu – a u starších paní, kterým dotikávají biologické hodiny. Ona mu přečte pár výjimečných případů, kdy žena rodila ještě v padesáti, takže normál, on jako správný dnešní krátkozraký člověk odmítá hledět dále do budoucnosti. Myslíte si, že dnešní mladá generace přemýšlí o tom, co bude za 20 let? Kolik jich postavilo dům a zasadilo strom?
To jsou možné příčiny. Co ale s tím? Vysvětlovat mu, že bude v pětačtyřiceti souložit s důchodkyní, je zbytečné. Zřejmě nastane jedna ze tří variant.
1. Skutečně se jim narodí dítě – no, sláva Bohu. Její život se tím naplní úplně, život vašeho syna částečně a vás ve vašem smutku rozradostní vnouče.
2. Budou spolu dál, leč jí se nepodaří otěhotnět. Váš syn dříve nebo později sebere odvahu přítelkyni opustit a najde si mladší. Chtělo by se politovat tu opuštěnou, ale proč to nechala zajít takhle daleko? Jestli zmámila 26letého sportovce, jistě nebude ošklivá a měla na výběr.
3. Podaří se vám ji zaplašit nebo ji synovi rozmluvit. Jak? No, to nevím. Napadá mě jen drahé a složité řešení. Podstrčit mu nějakou mladou – třeba za peníze. Nebo nabídnout jeho vyvolené horentní odstupné za to, že zmizí. Nevím ovšem, jak jste na tom finančně.
Normální radu nemám – jsem z generace, která ve 26 letech sbírala „zářezy“, a ne, že přitáhla domů první ženskou, která jim dala čuchnout. A tak jen bezbranně volám s Cicerem: O tempora, o mores!
