Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Zuzany:
Vážený pane Hausmanne,
mám krásný život. Mám stále téhož milujícího manžela, velké šikovné děti, psíčka a zajímavou práci. Až do koronakrize jsem žila šťastně a spokojeně. Nebo jsem si to aspoň myslela. Můj manžel měl velmi náročnou, ale atraktivní práci, v rámci které velice často cestoval po celém světě. Nevadilo mi to. Bylo to tak od počátku našeho vztahu a já nejsem žena, která by svého muže potřebovala vidět každý den, stačí, když zavolá. Pak ovšem přišel virus a uvěznil manžela na homeofficu.
S místem u nás doma není problém, i tak jsem ale chápala, že je to pro manžela nezvyk, ale adaptoval se podle mě rychle, začal vylepšovat dům i zahradu, věřila jsem, že i s přáteli je v kontaktu alespoň on-line. Mě samotnou situace neovlivnila, už i před koronou jsem byla na homeofficu, takže jsem nemusela nic měnit ani jsem neměla důvod jakkoliv zpustnout.
Manžel mi však nedávno svěřil, že se cítí nešťastný a že se změnou způsobu práce a dospíváním dětí poněkud ztratil smysl života. A požádal o miminko. Popravdě dokud za mnou manžel s tímto nepřišel, vůbec jsem nepostřehla, že máme nějaké problémy. Velmi jsem se zastyděla za svoji nevšímavost, a když jsem o jeho nápadu popřemýšlela, souhlasila jsem (upřímně i ze strachu, aby si nenašel milenku, která mu to dítě dá). Jsme velmi biochemicky kompatibilní pár, a tak jsem i přes vyšší věk (bude mi 44) otěhotněla téměř okamžitě. Radovala jsem se, že jsem splnila úkol, a doufala, že se náš život vrátí do normálního stavu, těšila jsem se na večery při víně/džusu, dlouhé procházky jen ve dvou a také na častější milování na různých netypických místech, které je pro mě v mém stavu nyní více než žádoucí. Bohužel, nestalo se tak.
Předem podotýkám, že jsem ráda, že jsem těhotná, a na dítě se těším, nemám obavy, že bychom to v našem věku nezvládli. Nicméně si ale nemyslím, že by fyziologické těhotenství v časné fázi (zatím není nic vidět) muselo být středobodem našeho života. Manžel se ale asi domnívá opak. Nic nesmím. Nesmím nakupovat, abych nenosila těžké tašky. Běhat chodím, jen když je manžel mimo dům. Co je ale nejhorší, náš intimní život zcela ustal. Manžel se ke mně skoro nepřiblíží, abychom neublížili dítěti. Jsem pěkná žena, která o sebe dbá a ráda si užívá pozornosti, teď mám ale pocit, že jsem se stala jen jakými prostředkem k dosažení cíle, kterým je nové miminko. Co mám proboha dělat?! Zuzana
Vážená paní Zuzano,
teď už nemůžete dělat nic jiného než vařit z toho, co je k dispozici. Takže těšit se na miminko jako takové, nikoliv jako na prostředek k dosažení cíle, v tomto případě udržení jiskry v manželství. Takovou roli by si ani miminko nezasloužilo, i když pohříchu miliony jiných miminek vstupují do života ještě v horších nechtěných rolích…
Diagnóza vašeho manžela mi je celkem jasná: Nedostatek smysluplných koníčků a inspirativních kamarádů. Dokud ho naplňovala práce a cestování, existoval u něj prostor pro touhu v důsledku odloučení a pracovní zaneprázdněnosti. Teď se u něj staly chvilky, které bývaly vzácné a sváteční, houskou na krámě, která se mu zajedla. Své bezkoníčkové vakuum chvíli zaplňoval přestavbou domu a pak se pokusil vytlouct klín (nikoliv ten váš) klínem – dítětem.
Lidé, kteří koníčky a kamarády mají, si koronaviru skoro ani nevšimli. Dál běhali pěšky i na lyžích, o samotě trénovali tenisový servis, hráli šachy po telefonu, cvičili stupnicové mody na hudební nástroje, ve sklepě hráli ping-pong, konečně měli čas své znalosti a dovednosti předávat dětem, konečně měli čas něco si přečíst… To by ale váš manžel musel takovým arzenálem aktivit disponovat.
Při kráse a ztepilosti, jakou prý oplýváte vy, jste při výběru životního partnera měla jistě na to, abyste někoho takového získala pro sebe. Asi jste se při výběru řídila jiným žebříčkem hodnot. Špatný výběr partnera, zejména u těch žen, které na výběr měly, je evergreen nejen tohoto webu, ale bohužel i mnoha zpackaných životů žen i dětí, a dokud bude stát v ženské hierarchii hodnot naondulovaný nudný zbohatlík bez přidané hodnoty nad neokázalým chlapíčkem sice plným zájmů a životního elánu, leč bez „vaty“ a bez lesku, evergreen bude pokračovat. Nijak se ale neobviňujte – i vaše z mužského hlediska pochybná rozhodnutí jsou evolučně podmíněná, ostatně stejně jako některá rozhodnutí mužů, která se zase zdají být pochybná ženám.
Mléko je rozlito, takže na každou radu je stejně pozdě. Zbývá ale naděje. Ve vašem věku nemohou být zmíněné velké děti ještě tak staré, aby vás stále nepotřebovaly, takže s příchodem miminka budete mít docela fofr a poněkud jiné starosti.
Tím, že manželovi přestanete být permanentně k dispozici, by mohlo dojít k regeneraci jeho touhy. Jak říkali klasici: Dum spiro – spero, dokud dýchám mám naději. A vy zatím dýcháte hodně pevně.
