Článek
Další, kdo napsal Josefu Hausmannovi na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz, je čtenářka Hanka. Sama je sebevědomá, soběstačná a inteligentní, přesto nad ní má kdejaká hlupačka navrch. Kdy? Když jde o seznamování! Mají opravdu muži raději poslušné pipky? Takhle to vidí chlap!
Čtenářka Hanka: „Zajímalo by mě, jaké ženy mají dle vašeho názoru u mužů šanci. Jsou to ženy, které jsou sebevědomé, váží si samy sebe, nepodceňují se, mají sebeúctu a jsou soběstačné a inteligentní? Nebo jsou to spíše ženy, které rozhodně nemají výše popsané vlastnosti, sebeúcta je jim naprosto cizí, svoje názory nemají nebo je rozhodně neříkají, zato umí mužům dobře lichotit, ,lízat paty', neustále a za vše je chválit a naprosto se jim ve všem přizpůsobit? Bohužel moje zkušenost je taková, že ta druhá možnost je vždy správně. Taková žena může být i ošklivá a hloupá, a přesto má u mužů vždy větší šanci.“
Vážená Hanko, vlastní zkušenost je cennější než odpověď nějakého „mudrce“. Víte tedy sama dobře, jak (nespravedlivě) to na světě chodí, a mne se ptáte jen proto, abyste si mohla postěžovat.
Váš dotaz (demagogicky) nabízí dvě extrémní alternativy. Nikoli ale tu správnou, která je někde mezi. Protože vy se pasujete do té první kategorie, která je na pohled dokonalá (nedokonalá je jen tou protivnou dokonalostí), protipól jste musela nalézt až u těch plytkých pipek, co ztratily (nebo nikdy neměly) vlastní osobnost.
Útěchou vám budiž, že ty také šťastné nejsou – jak může být šťasten člověk, který je neustále ve střehu, aby dostatečně, správně a včas někomu „olízal paty“? Nešťastné jsou tyto ženy navíc i z toho důvodu, že ženy bez sebeúcty a s prázdnými lichotkami imponují pouze přízemním blbečkům, kteří si nedovedou vydobýt úctu a pochvalu něčím pořádným. Takže jim (těm pipkám) závidíte zbytečně.
Proč ženy vámi uváděné v první části nejsou u mužů oblíbeny? Obecně sebevědomí ostatní lidi moc nepřitahuje – bojí se ho, chybí v něm ono „Errare humanum est“ (chybovati je lidské), vedle (přehnaně) sebevědomého člověka se cítíme jako věční pitomci.
Moje dcery, když jdou do skal, už také dávno vědí, že případným „rytířům“, kteří by jim rádi nabídli své lezecké služby, nemohou říci: „Phe, to jsme už mockrát lezly s tátou a umíme to vylézt samy“.
K čemu by jim taková soběstačnost byla? A tak raději s obdivem řeknou: „Vy byste tam, kluci, fakt dokázali vylézt?“ Jinak by se s nikým neseznámily. Vaší deklarovanou soběstačností zbavujete partnera radosti z toho, že může být něčím ku prospěchu, že byste bez něj byla ztracená…
Povšimněte si, že ve výčtu vlastností, jimiž ženy první kategorie (a samu sebe) definujete, začínají čtyři vlastnosti ze šesti na částici „sebe“ nebo „sobě“, díky páté vlastnosti o sobě víte, že jste inteligentní (Kde je pokorné Sokratovo „Scio me ne scire“ – „Vím, že nic nevím“?) a díky šesté se umíte nepodceňovat.
To bych také rád uměl. Jak se to dělá? To řeknete případnému zájemci o tanec: „S vámi nejdu – podcenila bych se“, zaměstnavateli: „Za tyhle prachy nedělám“, nebo manželovi: „V tomhle nebydlím, to je pod mou úroveň“ či „Přece ti při své inteligenci nebudu vyvářet“?
Zkrátka všechny vyjmenované vlastnosti svědčí o sobectví jejich nositelky. V partnerství záleží na tom, čím může být jeden druhému prospěšný. Nezlobte se, ale ve výkladní skříni vašeho „zboží“ není nic, co by se mohlo potenciálnímu partnerovi hodit do krámu (tedy kromě těla, které jsme ovšem neviděli).
Vystavený artikl je vhodný tak na manažerský post v třineckých ocelárnách nebo kandidátku (jakékoli) politické strany. To ta pipka (při vším opovržení) alespoň svému chlapovi olíže ty paty…
