Článek
Paní Linda by ráda věděla, jak má manželovi vysvětlit, že se chce aspoň trochu seberealizovat. Proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento dopis:
Vážený pane Hausmanne,
ráda si čtu vaše rady, myslela jsem si, že já ji nikdy potřebovat nebudu, ale ano, potřebuji. S manželem žiji 15 let, on je podnikatel, já mu ve firmě do doby, než jsme měli děti, pomáhala. Teď jsem po 7 letech rodičovské dovolené rozhodnutá vrátit se k práci, ale manžel o tom nechce slyšet. Že prý mám zůstat doma, že bude radši, když se budu dál více méně věnovat rodině – podotýkám, myšleno v dobrém – nikdy nechtěl vedle sebe jen hospodyňku, myslí to tak, že nás uživí a že bych měla více času na děti. Naše děti miluji, úplně jsem se v péči o ně našla, on to vidí a je za to rád. Ale já bych se ráda aspoň na částečný úvazek do firmy vrátila – starší syn už chodí do školy a dcera je ve školce. Když jsem na to několikrát přivedla řeč, vždy jsme se jen pohádali, což já nechci. Moc si vážím toho, že se o nás takhle stará, ale jak mu mám vysvětlit, že se chci realizovat i jinde než v domácnosti u dětí? A proč změnil názor? Děkuji vám. Linda (39 let)
CO PORADIL NÁŠ CHLAP TĚMTO ŽENÁM:
Vážená paní Lindo,
mnohokrát jsem se již odkazoval na problém správné volby partnerů. Ve vašem případě byla tato volba správná a v souladu s ženskými genetickými rysy – zvolila jste si schopného a pilného muže ochotného svou rodinu ochránit a zabezpečit. Po tisíciletí by to byla pro ženu celoživotní výhra, kterou by jí ostatní, v tomto ohledu méně úspěšné ženy záviděly. Ženy posledních řekněme tří generací si však tuto výhru nemohou v klidu vychutnat a užít, protože jsou již zasaženy feministickým pohledem, který jim vsugerovává zhruba toto: „Je ještě něco cennějšího než rodina, děti a pečující manžel – váš plnohodnotný život, na který máte právo a byla by škoda se ho kvůli rodině vzdát.“
Tato doktrína dohání ženy ke snaze mít obojí – i tzv. plnohodnotný život, i rodinu. To je ovšem kvadratura kruhu a nikdo, kdo se v ní ocitne, nemůže být šťastný, protože nemá řešení. Drtivá většina žen se do situace nutnosti pracovat dostane pod tlakem ekonomické nouze a v boji o přežití jim nic jiného nezbývá. Malé procento šťastlivkyň, které volbu partnera provedly tak moudře jako vy a ekonomika je v rozhodování netlačí, však nejsou šťastné rovněž z důvodů, které uvádíte. Kdybyste si místo mně postěžovala ženě za kasou v supermarketu, která za pár šupů maká od nevidím do nevidím a pak v poklusu stíhá děti a domácnost, jaký že to máte kříž s manželem, když si nepřeje, abyste chodila do práce, poťukala by si na hlavu a vyřkla by diagnózu: rozcapenost.
Při volbě partnera musí žena především dávat pozor na to, aby si (třeba kvůli příjemnému zevnějšku) nevybrala líného lempla. Opakem (a správnou volbou) je váš muž, kterého nazvěme patriarchálním typem. Tento typ muže chce zasadit strom, postavit dům a postarat se o rodinu. A pozor – bývá věrný! Při všech rozhodnutích má na prvním místě prospěch a zájem rodiny. Všechno ostatní je podružné – včetně partikulárního zájmu realizace vaší osobnosti. Jestliže váš manžel třeba vydělává sto tisíc měsíčně, logicky považuje za smysluplnější (a pro vás zdravější), když budete fungovat doma, než abyste se kvůli dvacítce, bez které se domácnost snadno obejde, honila do práce. V jeho přísně racionální úvaze chybí, že vám jde hlavně o pocit samostatnosti a nezávislosti. Z jeho pohledu totiž vyvstane otázka: „K čemu? Od toho se přece vdávala, aby se této tíhy zbavila!“ Dojde pak k hádce, kde on si myslí o vás, že jste nevděčnice, a vy o něm, že je uzurpátor.
Vy jste si vybrala takového muže kvůli jeho nepopiratelným přednostem, a teď se proti němu bouříte. Je to, jako kdybyste měla dobrý nápad pořídit si krávu – na mléko, na maso, na telátka, její plody byste do sytosti užívala, ale čertila se, co si to dovoluje dělat pod sebe hnůj. Kromě pár světců není nikdo bez hnoje – někdo je gambler, jiný ochlasta, někdo děvkař, jiný budižkničemu…
My ten pomyslný hnůj musíme u partnera buď umět bez štítění vykydat, nebo se vzdát dobrodiní, které z něj máme (abychom si později kajícně přiznali, že nám zas tak špatně nebylo). Ta paní ze supermarketu by vám vysvětlila, s jakou láskou by ten hnůj kydala za vás.
